Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2764/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Ryšavým, advokátem se sídlem v Hoříně, Brozánky 66, proti žalované MIDO Film Brno, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Zábrdovická 827/10,zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 2, o zaplacení částky 408.199,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. května 2011, č. j. -123, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. ledna 2011, č. j. -108, nepřipustil, aby do řízení na straně žalobce přistoupil P. T. bytem v P., (dále jen „P. T. st.“), který se svým vstupem do řízení vyslovil souhlas. V odůvodnění uvedl, že navrhuje-li žalobce podle ustanovení (dále jen „ “) přistoupení dalšího účastníka do řízení na své straně, musí formulovat petit žaloby s ohledem na tuto skutečnost. Jestliže žalobce navrhuje, aby žalovaná plnila oběma žalobcům, aniž uvedl, co každý z nich vůči žalované požaduje, nelze vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalobce připustit.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že přistoupení P. T. st. do řízení na straně žalobce připustil. Odkazuje na „R 9/2002“ (jde o usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvedl, že jednou z podmínek určených ustanovením pro přistoupení dalších účastníků do řízení je to, že musí být jednoznačné, čeho se proti žalované domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce.

V daném případě žalobce navrhl, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 408.199,- Kč s příslušenstvím, aniž by určil, jaký díl z této částky by měla zaplatit každému z nich. Odvolací soud uzavřel, že z takto formulovaného návrhu vyplývá žalobní požadavek, aby žalovaná plnila každému ze žalobců stejný díl. Proto na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že není důvod návrhu podle nevyhovět, neboť je zřejmé, čeho se oba žalobci po žalované domáhají.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení a co do důvodů na ustanovení a odst. 3

Dovolatelka považuje tvrzení žalobce ohledně uzavření smlouvy o sdružení obsažené v odůvodnění návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobce za účelové a dosud neprokázané. Tvrdí-li žalobce, že konkludentní dohodou uzavřenou mezi žalobcem, P. T. st. a H. T. vzniklo sdružení, měl svůj žalobní návrh přeformulovat, neboť není jednoznačné, čeho se proti žalované domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce. Uvádí, že v ustanovení a násl. neupravuje, v jakém vzájemném poměru jsou účastníci sdružení oprávněni ze závazků vzniklých při výkonu společné činnosti. Poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. a na rozsudek ze dne 31. července 2008, sp. zn. , v nichž se dovolací soud zabýval touto problematikou a dovodil, že je-li majetek získaný při výkonu společné činnosti (podílovým) spoluvlastnictvím všech účastníků sdružení, je třeba tuto otázku řešit za přiměřeného použití ustanovení upravujících podílové spoluvlastnictví. Podle ustanovení z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Z toho dovolatelka dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Dovolatelka svou argumentaci proti správnosti rozhodnutí odvolacího soudu výslovně připíná k otázce vzniku sdružení mezi žalobcem a přistoupivším účastníkem a otázce případných nároků účastníků sdružení vůči třetím osobám, tedy k otázkám, které se týkají již posouzení věcné legitimace osoby, jejíž vstup do řízení byl připuštěn, a výše jejího nároku, nikoliv zákonných podmínek či předpokladů, za nichž lze návrhu na přistoupení podle ustanovení vyhovět.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že soud při rozhodování o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení neřeší otázku jeho věcné legitimace, neboť se jedná o otázku hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí o věci a důsledkem je zamítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006, pod číslem 18). Tento závěr, od něhož není důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, zaujal dovolací soud i v dalších svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. , usnesení ze dne 29. března 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. a usnesení ze dne 16. června 2010, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V usnesení uveřejněném pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž správně odkázal odvolací soud) Nejvyšší soud učinil závěr, podle něhož soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení ( ), jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení, jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci, věcné příslušnosti nebo překážku věci zahájené či překážku věci rozsouzené. Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalobcem formulovaný návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit oběma žalobcům žalovanou částku, je určitý, v souladu s ustanovením , neboť z takto formulovaného návrhu vyplývá, že žalovaná by měla plnit každému z nich stejný díl, aniž se zabýval otázkou věcné legitimace přistoupivšího účastníka (odůvodněnou založením a příp. i zánikem sdružení), jejíž součástí je rovněž posouzení, zda přistoupivší účastník má proti žalované nárok v tvrzené či jiné výši (včetně toho, zda je případně oprávněn požadovat žalovanou částku spolu s dosavadním žalobcem společně a nerozdílně), je jeho rozhodnutí v souladu s citovanou judikaturou dovolacího soudu.

Jelikož vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu