Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3738/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně R. H., zastoupené JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 599, proti žalované MetLife pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, PSČ 117 21, identifikační číslo osoby 45794944, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 22, o návrhu žalobkyně na změnu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2004, č. j. -129, po povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2013, č. j. -367, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. září 2008, č. j. -199, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 373.642,- Kč (bod I. výroku), ohledně úroků z prodlení požadovaných od 1. ledna 2002 ve výši 7,5 % p.a. do zaplacení žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobkyně i žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na změnu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2004, č. j. -129 (první výrok) a rozhodl, že se žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacím i dovolacím (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále jen „“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b)

Žalovaná navrhla dovolání žalobkyně zamítnout.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „“), neboť dovolací řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání uvádí toliko následující: „Přípustnost dovolání žalobkyně opírá o ustanovení “

Z uvedeného je zřejmé, že se dovolatelka snaží vymezit přípustnost dovolání dle znění účinného do 31. prosince 2012, přičemž opomíjí skutečnost, že dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů vydaným po tomto datu projednává dovolací soud podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

došlo s účinností od 1. ledna 2013 k výrazným změnám v právní úpravě přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jelikož jde podle o obligatorní náležitost dovolání. Dovolatelka tudíž musí vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, a blíže je specifikovat (pro podrobnosti viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. ).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu