Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4182/2013

29 Cdo 4182/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce Renegade North LLC, se sídlem 3411 Silverside Road, Rodney Bldg., Suite 104, Wilmington, Delaware 19810, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Martinem Běhounkem, advokátem, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Přívozní 1054/2, PSČ 170 00, proti žalovanému M. B., zastoupenému Mgr. Alexandrou Juráčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6 – Břevnově, Markétská 1/28, PSČ 169 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2013, č. j. -84, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 13. srpna 2012, č. j. -59, jímž Krajský soud v Plzni zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 22. srpna 2011, č. j. -8 (kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 75.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 250,- Kč a náklady řízení), tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti (první výrok) a rozhodl o nákladech námitkového a odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, neboť „je toho názoru, že právní otázka soudů obou stupňů má být vyřešena jinak“. Přípustnost dovolání v daném případě pak dle žalovaného zakládá rovněž okolnost, že „se jedná o spotřebitelskou věc“.

V části, ve které žalovaný napadá rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného podle ustanovení , (dále jen „ ), zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ).

Výše uvedenému požadavku přitom dovolatel v projednávané věci nedostál.

Požadavek dovolatele, podle kterého „právní otázka soudů obou stupňů má být vyřešena jinak“, není v režimu ustanovení způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. ). Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění ), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Takový údaj se však z dovolání nepodává.

Oproti mínění dovolatele přípustnost dovolání (bez dalšího) nezakládá (a ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu nevede) ani argumentace, podle níž jde v posuzovaném případě o „spotřebitelskou věc“. Jednak spor o zaplacení směnky není sporem ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. ), jednak by se uvedená okolnost mohla projevit pouze při posouzení, zda se v projednávané věci uplatní omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení (jež určuje, že dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde – mimo jiné – právě o vztahy ze spotřebitelských smluv).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2014

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu