Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1790/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce Ing. J. N., zastoupeného Mgr. Petrem Břečkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Fritzova 4258/2, proti žalované PREdistribuce, a. s., IČ: 273 76 516, se sídlem v Praze 5, Svornosti 3199/19a, o zaplacení částky 99.560,70 Kč s příslušenstvím,vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013, č. j. -138, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. ledna 2013, č. j. -109, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 99.560,70 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Stran jeho přípustnosti odkázal na ustanovení „, odst. 3 “, uváděje, že „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam“. V dovolání obšírně polemizoval se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, k důvodům dovolání uvedl tolik, že „rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci“ (odkazuje přitom na „ “) a že „napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem“. Navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení , věty první, , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“, neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (ž 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. ; usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ; nebo usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; věty první ) dovolatel v posuzovaném případě nedostál. Jeho odkaz na ustanovení „, odst. 3 “ a „zásadní právní význam napadeného rozhodnutí“ řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není. Z dovolatelem označených zákonných ustanovení je ostatně patrno, že při podání dovolání – přes správné poučení odvolacího soudu uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí – dovolatel vycházel z mylného názoru, že se přípustnost dovolání v dané věci řídí ustanoveními ve znění účinném do 31. 12. 2012, ačkoliv dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno až po uvedeném datu (k tomu srov. též čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Sluší se rovněž dodat, že ustanovení pro dovolací řízení neplatí (srov. ).

Pro úplnost sluší se uvést, že žalobcovo dovolaní – založené zde na kritice správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu, případně na tom, že řízení je postiženou vadami – nemůže obstát i proto, že jediným způsobilým odvolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) může být jedině nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. ). Z tohoto pohledu žalobcovo dovolání postrádá i řádné vymezení důvodu dovolání (srov. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , část věty před středníkem a 146 odst. 3 za situace, kdy žalované, jež by měla na jejich náhradu jinak zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. června 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu