Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2008/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Masná 1493/8, PSČ 702 00, proti žalovanému Mgr. Štěpánu Schenkovi, advokátu, se sídlem v Přerově, Čechova 1184/2, PSČ 750 02, jako správci konkursní podstaty úpadce Stavebního podniku Přerov, s. r. o. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 48396338, zastoupenému JUDr. Květoslavem Hlínou, advokátem, se sídlem v Přerově, Čechova 1184/2, PSČ 750 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2010, č. j. -162, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. března 2009, č. j. -122, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému správci konkursní podstaty určení, že má za úpadcem (Stavební podnik Přerov, s. r. o. „ v likvidaci“) pohledávku ve výši 191.132,42 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku o věci samé tak, že se určuje pravost pohledávky ve výši 21.132,23 Kč, ve zbývajícím rozsahu (ohledně zamítnutí žaloby o určení pravosti pohledávky ve výši 170.000,19 Kč) jej potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Dovolání žalobce proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé co do požadavku na určení pravosti pohledávky co do dalších 170.000,19 Kč, Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázky přiměřenosti výše smluvní pokuty sjednané v dohodě uzavřené dne 8. ledna 2004 mezi žalobcem a pozdějším úpadcem, přičemž současně v dovolání snáší argumenty na podporu závěru, že v posuzovaném případě byla výše smluvní pokuty přiměřená (a odvolací soud tak neměl důvod přistoupit k moderaci výše smluvní pokuty dle , obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“).

Předně Nejvyšší soud podotýká, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu (v části, v níž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé) bylo rozhodováno jednak o pravosti pohledávky z titulu smluvní pokuty sjednané v dohodě ze dne 8. ledna 2004 (k níž se váže dovolatelem uplatněná argumentace o přiměřenosti smluvní pokuty), jednak o pravosti pohledávky z titulu smluvní pokuty sjednané v dohodě ze dne 9. července 2003, přičemž proti závěrům, na nichž napadené rozhodnutí odvolacího soudu v této části spočívá, dovolatel žádné výhrady nevznáší a neotevírá tak ani žádnou otázku zásadního právního významu, jíž by se měl Nejvyšší soud zabývat.

Nejvyšší soud pak neshledal důvod založit přípustnost dovolání pro posouzení dovolatelem předestřené právní otázky ani ve vztahu k dohodě ze dne 8. ledna 2004, když napadené rozhodnutí je v tomto ohledu v souladu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže –veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Jak Nejvyšší soud vysvětlil i v rozsudku ze dne 18. října 2011, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2012, pod číslem 168), ustanovení § 301 obch. zák. co do způsobu vymezení kriterií pro hodnocení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty patří k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou.

Uplatnění moderačního práva tudíž není závislé jen na výši smluvní pokuty. Přitom moderovat ve smyslu § 301 obch. zák. lze pouze výslednou částku smluvní pokuty, nikoli vlastní způsob jejího určení (procentuální sazbu určující smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení); k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 1994, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 1999, pod číslem 45 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. . Sazba 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení tak může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry dané věci přiléhavou.

Srov. v obdobných souvislostech též rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. . V něm Nejvyšší soud při úvaze o výši smluveného úroku z prodlení (s vědomím názoru vyjádřeného Ústavním soudem v jeho nálezech ze dne 7. května 2009, sp. zn. a ze dne 1. července 2010, sp. zn. , jenž shledal bez dalšího protiústavním smluvený úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně) akcentoval potřebu zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu.

V poměrech dané věci přitom odvolací soud vyšel z individuálního posouzení kritérií rozhodných pro použití moderačního práva a z výše ustanoveného judikatorního rámce nevybočil způsobem, jenž by zasluhoval korekci formou věcného přezkumu jeho rozhodnutí.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení (). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2014

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu