Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1854/2014

U S N E S E N Í

statutárního města Ústí nad Labem

O. D.,

zastoupenému JUDr. Ivou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41,

o zaplacení částky 101.838,50 Kč s příslušenstvím

,

vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 16. prosince 2013, č. j. -87, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci změnil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. dubna 2013, č. j. -52, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 101.838,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (jsa zastoupen ustanovenou zástupkyní z řad advokátů) dovolání. Stran jeho přípustnosti toliko odkázal na ustanovení , co do důvodů pak na „ustanovení “, maje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné, zejména proto, že „odvolací soud neposoudil důkazy ve všech souvislostech (…) a zapříčinil vadu, která mohla mít vliv na nesprávní posouzení věci“. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení , věty první, , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“, neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). A konečně má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. – ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. ).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; věty první ) dovolatel v posuzovaném případě očividně nedostál. Pouhý odkaz na ustanovení řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není. Sluší se též dodat, že ustanovení pro dovolací řízení neplatí (srov. ).

Odkaz dovolatele na ustanovení „ “ naznačuje, že při podání dovolání – přes správné poučení odvolacího soudu uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí – vycházel dovolatel z mylného názoru, že se přípustnost dovolání v dané věci řídí ustanoveními ve znění účinném do 31. 12. 2012, byť dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno až po uvedeném datu (k tomu srov. též čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). A ačkoliv uplatněný dovolací důvod dovolatel kvalifikuje jako nesprávné právní posouzení věci, z jeho vymezení je současně patrno, že na ně dovolatel usuzuje prostřednictvím kritiky skutkových zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnosti); nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, ovšem ani vady řízení způsobilým dovolacím důvodem nejsou.

O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a 146 odst. 3 za situace, kdy žalobci, jenž by měl na jejich náhradu jinak zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. června 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu