Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3026/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců: a) D. S., b) J. Š., c) Ing. J. H., všichni bytem v Praze 6, Starodejvická 1, všichni zastoupeni JUDr. Bohumilem Měšťánkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 828/34, proti žalovaným 1)FI&BA Praha, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Vlkova 24, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25706870, 2) Ing. T. K., 3) Z. K., všichni zastoupeni Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Nuselská 375/98, o zaplacení částky 764.513,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. , -111, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 15. srpna 2012, č. j. -18, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům částku 764.513,71 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Následně pak, opravným usnesením ze dne 25. října 2012, č. j. -41, soud prvního stupně opravil výrok výše uvedeného rozsudku ve výši příslušenství, které žalovaným uložil zaplatit.

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 200.000,- Kč od 12. srpna 2009 do zaplacení zrušil, jinak jej v tomto výroku potvrdil (bod I. výroku). Současně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 93.842,- Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (bod II. výroku). Dále zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. října 2012, č. j. -41 (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod IV. výroku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Dovolatelé se nevyjadřují k přípustnosti dovolání. Podle obsahu dovolání však namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s některými závěry v rozhodnutích Nejvyššího soudu, které citují.

Dovolatelé dále namítají, že se odvolací soud dostatečným způsobem nevypořádal s námitkami a judikaturou, kterou přeložili odvolacímu soudu k prokázání svých tvrzení.

Ve zbývajícím obsahu dovolání potom dovolatelé zpochybňují věcně žalobní nárok, který podle nich nebyl uplatněn po právu.

Žalobci se k dovolání žalovaných dle obsahu spisu nevyjádřili.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaných není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu

Namítají-li dovolatelé, že nebyli řádně poučeni ve výzvě učiněné soudem podle , nezakládá tato jejich námitka přípustnost dovolání. Žalovaným byla zaslána výzva k vyjádření obsahující podrobné poučení o následcích nesplnění povinnosti vyjádřit se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení a to za použití tzv. standardizovaného vzoru „ č. 087 – usnesení o uložení povinnosti žalovanému podat písemné vyjádření ve věci“ obsahující podrobné poučení o následcích nesplnění povinnosti uložené v tomto usnesení. Závěry odvolacího soudu nejsou ani v rozporu s dovolateli citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu. Poukaz na tato rozhodnutí je pro projednávanou věc nepřípadný. Dovolateli zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2005, sp. zn. , se týká neposkytnutí poučení podle o tom, že účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, což má pouze za následek, že účastník může během řízení uplatnit námitku podjatosti i po prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde, popřípadě po uplynutí lhůty 15 dnů počítané ode dne, kdy se o důvodu vyloučení dozvěděl nebo kdy tento důvod vznikl. Nedostatek poučení podle ustanovení nepředstavuje vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolateli dále namítaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2003, sp. zn. , se vymezuje k tomu, že usnesení podle ustanovení může být obsaženo ve výroku platebního rozkazu, což pro projednávanou věc rovněž není rozhodné. Stejně jako v obsahu dovolání citovaný rozsudek ze dne 28. února 2012, sp. zn. , podle něhož je-li žalobou uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout pouze o nárocích některých. Za této situace nelze proto vydat ani kvalifikovanou výzvu k vyjádření podle ustanovení s platebním rozkazem spojenou. Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, lze však o těch nárocích, které jsou samostatně projednatelné, vydat podle ustanovení kvalifikovanou výzvu k vyjádření samostatně. O těchto nárocích pak může nastat fikce uznání ve smyslu ustanovení vůči každému z těchto nároků samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení V projednávané věci však o takovou situaci nešlo.

Zpochybňují-li konečně dovolatelé samotnou důvodnost žalobního nároku, je třeba odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. , podle něhož odvolání proti rozsudku pro uznání, založené na zpochybnění uznaného nároku (vymezeného žalobními tvrzeními, která zde byla v době uznání) ze skutkového hlediska, nemůže být úspěšné. Lze-li odvolání proti rozsudku pro uznání podat jen na základě argumentu, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, pak jsou logicky bezcenné důkazní návrhy, které jsou soudu nabízeny v odvolacím řízení k prokázání skutečnosti, že nároku uplatněného žalobou zde není. Soud se při zkoumání předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání sice musí zabývat (kromě podmínek stanovených v ) i tím, zda vydání takového rozsudku není vyloučeno povahou věci nebo rozporem s právními předpisy kogentní povahy (srov. ), skutečnost, že předmětem smíru vypořádávajícího vztah účastníků je nárok, jehož existenci následně jedna ze stran sporu začne zpochybňovat, však uzavření smíru ani jeho schválení nebrání.

V projednávané věci tak dovolatelé nepředkládají dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu bylo závislé, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo by šlo o řešení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu