Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3934/2013

33 Cdo 3934/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 5/49 (adresa pro doručování Hradec Králové, Resslova 1253), proti žalovaným 1/ T. L. a 2/ Mgr. Z. L., zastoupeným JUDr. Ing. Pavlem Pikolou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 6, Ve Skalách 2597/2, o zaplacení 241.575,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. ledna 2013, č. j. -870, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. května 2012, č. j. -841, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 39.389,38 Kč (výrok I.), v rozsahu 241.575,72 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III., IV. a V.).

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. ledna 2013, č. j. -870, odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok I.), výroky II., III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.) a nařídil, aby v dalším řízení před soudem prvního stupně věc projednal a rozhodl jiný soudce než JUDr. Milena Heřmanová (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2. ).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaní k otázce přípustnosti dovolání uvádějí jednak to, že je podáváno podle a , b, odst. 3 neboť „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“, a jednak to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kdy je v právních pochybnostech, zda otázky, které KS v Hradci Králové v rámci svého rozhodnutí řešil, dosud nebyly vyřešeny, či jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně“… a … „má za to, že by měla být právní otázka, kterou v rámci svého rozhodnutí odvolací soud řešil, posouzena jinak.“

V prvé řadě Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, vyslovil, že přípustnost dovolání ve smyslu není (od 1. ledna 2013) budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (uplatněném dovolatelem). Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je tudíž právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. ).

Argument, podle kterého „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Takový údaj se však z dovolání (podle jeho obsahu - ) nepodává (srovnej opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. ).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky „která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena“, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Ani takový údaj žalovaní v dovolání neuvádějí.

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2013, sen. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). Rovněž tento údaj v dovolání chybí.

Konečně dovolání postrádá i údaj o tom, která právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalovaní v dovolání (posuzováno z obsahového hlediska) přes jeho obsáhlost nedostáli.

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalovaní včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl).

Nad rámec uvedeného se sluší ještě uvést, že žalovaní podle obsahu dovolání ( ) neuplatnili ani jediný v úvahu přicházející dovolací důvod, a to nesprávné právní posouzení věci ( ). Jejich námitky totiž směřují primárně proti správnosti skutkového zjištění, na němž bylo právní posouzení věci založeno, a proti způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 21. května 2014JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu