Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1426/2014

30 Cdo 1426/2014

U S N E S E N Í

a)

F. Ch.,

a

b) I. Ch.

, oběma zastoupeným Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín I/674, proti žalované

České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj

, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí, o zaplacení částky 399.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2013, č. j. -73, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2013, č. j. -73, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále již „soudu prvního stupně“), ze dne 30. května 2013, č. j. -54, jímž bylo ve výroku I. rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 169.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % od 22. září 2012 do zaplacení, ve výroku II. zamítnuta žaloba co do částky 230.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % od 22. září 2012 do zaplacení a e výroku III. rozhodnuto o nákladech řízení.

Uvedené částky se žalobci domáhali z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem stavebního úřadu Městského úřadu v Holešově (dále též jen „stavební úřad“), a to v dosud neskončeném řízení o odstranění a následně o dodatečném povolení stavby zahájeném v září 2001. Žalobci jsou z titulu svého spoluvlastnictví účastníky předmětného stavebního řízení, jehož podstata spočívá v tom, že jejich sousedé, stavebníci V. a A. N., postavili „černou stavbu“ – stavební úpravy a přístavbu garáže k domu, včetně kanalizační přípojky. V průběhu řízení o odstranění a následně o dodatečném povolení stavby docházelo k neodůvodněným průtahům, sami žalobci k délce řízení nepřispěli, pouze využili dovolených opravných prostředků, které byly důvodné. Původními účastníky stavebního řízení byli až do roku 2009 jejich právní předchůdci (rodiče), žalobci však ve své nemovitosti dotčené „černou stavbou“ po dobu celého řízení bydlí a jejich život je tedy tímto negativně ovlivněn.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že délka stavebního řízení je zcela nepřiměřená a byla zapříčiněna zejména tím, že si stavební úřad neopatřil dostatečné podklady pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a nedokázal se vypořádat s námitkami žalobců. Uvedl, že při určení celkové délky řízení je třeba přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastníci vystupovali právní předchůdci žalobců (jejich rodiče), na jejichž místo žalobci do řízení vstoupili; že do délky řízení je třeba započítat i dobu, po kterou bylo řízení přerušováno; že přiznání zadostiučinění nebrání, že stavební řízení dosud nebylo skončeno, neboť již jeho dosavadní délka je nepřiměřená a je zjevné, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení. Výši přiměřeného zadostiučinění učinil dle kritérií (dále jen „ “) i s odkazem na přiléhavou judikaturu. S ohledem na povahu posuzovaného stavebního řízení, na jeho dopady do života žalobců, na skutečnost, že se na jejich straně jedná o sdílenou újmu, soud I. stupně na základě logicky zdůvodněného propočtu dovodil, že přiměřenou částkou zadostiučinění pro oba žalobce je celková částka 169.000,- Kč s úrokem z prodlení.

Odvolací soud se s odůvodněním rozhodnutí soudu I. stupně ztotožnil, když uvedl, že soudu I. stupně není co vytknout, neboť se správně vypořádal s konkrétními okolnostmi; správně stanovil, že základní částka odškodnění za rok řízení činí pro každého z žalobců 10.000,- Kč, s ohledem na žalobci sdílenou újmu (s odkazem na bod. V. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. dubna 2011, ) i skutečnost, že do roku 2009 současní žalobci sdíleli újmu dlouhotrvajícího řízení se svými rodiči.

Dovoláním napadla rozsudek odvolacího soudu žalovaná (dále již „dovolatelka“). Přípustnost dovolání dovozuje z , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a jeho důvodnost spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka poukazuje na to, že odvolacím soudem zmiňované stanovisko Cpjn 206/2010 se nevypořádává se specifiky správního řízení a odvolací soud se pouhým odkazem na něj nevypořádal s námitkami uplatněnými žalovanou. Dále se domnívá, že předmětné stavební řízení nemohlo žalobcům způsobit nemajetkovou újmu v takové intenzitě, která by vyžadovala kompenzaci ve formě peněžitého zadostiučinění. Odvolává se na svoje námitky uvedené v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalované není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu – primárně vycházející ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2011 (uvedené stanovisko, jakož i dále označená soudního rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) - je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. přiměřeně k dané věci se vztahující např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2010, sp. zn. , ze dne 5. října 2010, sp. zn. , ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. , ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ze dne 17. ledna 2013, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. atd.) a není zde důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Je třeba přitom uvést, že dovolatelka vymezení dovolacího důvodu (spolu)zakládá na polemice s dosahem cit. stanoviska tím způsobem, „že ačkoli se týká i řízení správních, je zřejmé, že se nevypořádá se specifikami správního řízení“; takto vymezený dovolací důvod ovšem přípustnost dovolání založit nemůže, neboť uvedené stanovisko je uplatitelné i v poměrech jiných řízení vedených orgány státu či územních samosprávných celků. Další výhrady se fakticky upínají k dovolatelkou tvrzené skutkové verzi plynoucí z posouzení důkazní situace, což ovšem rovněž nemůže představovat naplnění dovolacího důvodu ve smyslu Jinými slovy řečeno, z podaného dovolání není zřejmé, při řešení jaké konkrétní právní otázky se odvolací soud (in concreto) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která rozhodná právní otázka v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Ani dovolatelkou vytýkané vady řízení nebylo možno (vzhledem k tomu, jak byly v dovolání uplatněny) podřadit pod dovolací důvod ve smyslu ve vztahu k , přičemž z důvodu nepřípustnosti tohoto dovolání dovolací soud neměl ani možnost přihlédnout k příp. vadám odvolacího či prvoinstančního řízení z hlediska posouzení, zda mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

S přihlédnutím k výše uvedenému proto Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2014

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu