Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3848/2012

25 Cdo 3848/2012

U S N E S E N Í

E. J.

Ing. O. V., CSc.,

, zastoupený Mgr. Gabrielou Dudášovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Zborovská 620/47, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011, č. j. -166, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.600,- Kč k rukám Mgr. Gabriely Dudášové, advokátky se sídlem Praha 5, Zborovská 620/47, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 4. 2011, č. j. -125, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15.950,- Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 234.050,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně kupní smlouvou ze dne 27. 9. 2006 koupila od žalovaného za 550.000,- Kč nebytovou jednotku, fakticky upravenou k bydlení, v suterénu budovy v Praze 4 a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku. Protože po prodeji se objevila skrytá vada, spočívající ve výskytu dřevokazných hub v podloží podlahy, byla žalobkyni v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. přiznána sleva z kupní ceny ve výši 201.300,- Kč s příslušenstvím. V souvislosti s touto vadou se žalobkyně domáhala náhrady nákladů za náhradní bydlení (nájemné a spotřebovaná energie) od 1. 6. 2007 do 31. 8. 2008 ve výši 60.000,- Kč a nákladů za obnovení zakoupené jednotky do původního stavu ve výši 225.307,- Kč, z nichž požadovala zaplatit 190.000,- Kč. Soud dovodil, že je nepochybné, že odstranění uvedené vady si vyžádalo náklady spojené s opravou jednotky, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně nemovitost převzala dne 12. 10. 2006 a výzva žalovanému k zaplacení nákladů na její opravu je až z 21. 5. 2009, žalobu v této části zamítl, neboť právo z odpovědnosti za vady podle § 599 odst. 1 obč. zák. žalobkyně neuplatnila v šestiměsíční prekluzívní lhůtě. Právo na zaplacení nákladů odpovídajících opravě nebytové jednotky není právem na náhradu škody, ale právem vyplývajícím z odpovědnosti za vady, vada byla kompenzována přiznáním slevy z kupní ceny a s opravou jednotky nelze již spojovat další finanční nároky. Ohledně nákladů na zajištění náhradního bydlení soud dovodil splnění předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., když prodej vadné jednotky nezpůsobilé k užívání byl v příčinné souvislosti s náklady žalobkyně na obstarání náhradního bydlení, a žalobkyni přiznal částku 15.950,- Kč, jejíž vynaložení žalobkyně prokázala, a ve zbytku žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2011, č. j. -166, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a výrocích o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Nárok z odpovědnosti za vady prodané věci zanikl uplynutím prekluzívní lhůty podle § 599 odst. 1 obč. zák. Dosáhla-li žalobkyně rozhodnutím soudu slevy z kupní ceny, nejsou jí další vynaložené náklady na opravu a rekonstrukci nebytové jednotky škodou, nýbrž náklady na její zhodnocení oproti stavu, jaký měl nebytový prostor pořízený za přibližně 300.000,- Kč. Odvolací soud s odkazem na judikaturu dovodil, že náklady za stavební úpravy vedoucí k odstranění samotné vady předmětu kupní smlouvy nejsou reparací újmy, jež vznikla z vady věci, nýbrž jde o nápravu vadného plnění samotného, a takový nárok není podle § 420 obč. zák. odškodnitelný. Bez ohledu na odvoláním nedotčený vyhovující výrok o věci samé odvolací soud neshledal důvodným ani základ nároku na náhradu nákladů za náhradní bydlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně kupovala prostor jako nebytový, neměla by nárok ani na bytovou náhradu podle § 712 obč. zák., neboť nejde o osobu dlouhodobě v nebytovém prostoru bydlící v přesvědčení, že jí svědčí platný titul k bydlení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 a podává je z důvodů podle a b), odst. 3 Za právně významné považuje vyřešení otázky, zda poškození interiéru prodané jednotky způsobené dřevokaznými houbami je vadou samotného předmětu plnění nebo škodou vzniklou z vady, a zda tedy náklady na obnovu znehodnoceného zařízení a vybavení jednotky se týkají odstranění samotných vad předmětu kupní smlouvy a jsou kompenzovány ve slevě z kupní ceny či jde o náklady vynaložené na opravu následků nastalých v souvislosti s poskytnutím vadného plnění, jež jsou odčinitelné v rámci odpovědnosti za škodu podle a násl. obč. zák. Klade otázku, zda v konkrétním případě je vadou samotný biologický organismus nebo také výsledek jeho působení, tj. ztráta užitných vlastností předmětů kontaminovaných houbami. Namítá, že soudy obou stupňů při aplikaci ust. obč. zák. a posuzování škody vzešlé z vady nerozlišily okolnosti spočívající v nedostatcích samotného plnění projevujícího se v odpovědnosti za vady a následek vadného plnění mající výraz v odpovědnosti za škodu. Jelikož příčinou škodlivého následku byl destruktivní účinek vady, má dovolatelka za to, že prostředky vynaložené za účelem obnovy jednotky do původního stavu jsou majetkovou újmou, která je odškodnitelná jen v rámci odpovědnosti za škodu. Uvádí, že žalovaný porušil prevenční povinnost podle obč. zák., když provedl úpravy na kontaminovaném podkladě, čímž došlo k totálnímu znehodnocení celého prostoru a žalobkyni tak vznikly náklady na jeho následnou opravu. Domnívá se, že vadou je samotná přítomnost samostatně existujícího živorodého systému, vytvářejícího rozsáhlá pletiva, narušující povrchovou celistvost a vnitřní strukturu jinak bezvadných věcí. Zásadní význam rozhodnutí spatřuje také v otázce, zda označení jednotky rekonstruované a pořízené k bydlení, byť evidované jako nebytový prostor, vylučuje právo jejího vlastníka na náhradu nákladů vynaložených na náhradní bydlení. Na daný případ nelze aplikovat ust. obč. zák., neboť se mezi účastníky nejedná o nájemní vztah a předmětem řízení není požadavek na přidělení bytové náhrady. Uvádí, že skutečným předmětem převodu byla jednotka stavebně a technicky uspořádaná k uspokojování bytových potřeb, byť označená jako jednotka nebytová, a nepřiznáním náhrady škody by znamenalo, že vlastník, jemuž jiná osoba poškodila jeho věc, byl zbaven práva na její náhradu s odkazem na její evidenční stav. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů s tím, že dovolání považuje za nepřípustné, když námitky dovolatelky již byly projednány v řízení před soudy obou stupňů a nejsou zásadního právního významu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 14. 9. 2011, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Přípustnost dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Žádná z námitek v dovolání není otázkou zásadního právního významu ve smyslu , což je zřejmé již z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v němž je odkaz na celou řadu publikovaných i nepublikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se zabývají problematikou rozlišení nároků kupujícího z odpovědnosti za vady prodané věci a nároků z odpovědnosti za škodu.

Oba právní instituty, tj. odpovědnost za vady a odpovědnost za škodu odvolací soud odlišil v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. , publikovaný pod č. 17/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. ).

V dané věci byl předmětem kupní smlouvy nebytový prostor, jehož části byly napadeny dřevokaznou houbou, na což nebyla kupující upozorněna, takže jí byl předán vadný předmět plnění. Vadným plněním, za něž nese prodávající odpovědnost, je vadný předmět prodeje (prodaná nebytová jednotka), nikoliv samotná houba, jak dovozuje dovolatelka. Odpovědnost prodávajícího za vady je dána, jestliže předmět koupě vykazuje takové vady či nedostatky v době prodeje, že neodpovídá plnění, jež mělo být podle smlouvy kupujícímu poskytnuto (srov. § 510, § 600 obč. zák.). V dané věci byl předmět koupě vadný tím, že jeho části byly napadeny houbou, a tuto vadu bylo třeba odstranit bez ohledu na to, zda došlo již ke ztrátě užitné hodnoty některých částí věci nebo zda je vada teprve v počátečním stádiu. Náklady vynaložené na odstranění vady koupené věci, aby ji mohlo být užíváno jako věci bez vady, nejsou majetkovou újmou, jež vznikla na jiných hodnotách následkem vady koupené věci, proto náklady opravy nebytového prostoru a výdaje na jeho rekonstrukci za účelem odstranění jeho vady nejsou v rámci odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. odškodnitelné. Za újmu, která spočívá v samotné vadnosti předmětu koupě, byla žalobkyni přiznána sleva z kupní ceny v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. .

Dovolání do potvrzujícího výroku o náhradě nákladů na náhradní bydlení po dobu odstraňování vady koupené věci není přípustné podle , neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 44.050 Kč, tedy o plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

Jelikož není důvod pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu , je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle přípustný.

Dovolání není přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů řízení, který není rozhodnutím ve věci samé, a přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , a (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) v částce 9.300,- Kč, určené podle , , , a , ve znění (srov. čl. II. ), a z náhrady hotových výdajů podle a této vyhlášky v částce 300,- Kč, celkem tedy 9.600,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 23. dubna 2014

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu