Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3153/2012

U S N E S E N Í

Plaza Centers Czech Republic s. r. o.

LEXUS INVEST LTD.

, se sídlem v Londýně, Albert Place, 4th floor Lawford House, N31QA, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4571756, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o zaplacení 13.546.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2012, č. j. -175, ve znění usnesení ze dne 14. května 2012, č. j. -182, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 63.839,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám její zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 20. června 2011, č. j. -121, ve znění usnesení ze dne 30. června 2011, č. j. -128 (dále jen „doplňující usnesení“), Městský soud v Praze zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 13.456.400,- Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náklady řízení (výrok II.), zavázal žalobkyni zaplatit žalované náklady předběžného opatření (výrok I. doplňujícího usnesení), a zavázal žalovanou zaplatit náklady řízení státu (výrok II. doplňujícího usnesení).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), změnil výrok II. doplňujícího usnesení soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků není povinen nahradit náklady řízení státu (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Žalovaná napadla první a třetí výrok rozsudku odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „“), ohlašujíc dovolací důvody dle a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.

Dovolání žalované Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud ji na jednání konaném 9. května 2012 nepoučil podle , přestože „uvažoval o rozšíření důvodů neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí nad rámec důvodů uvedených v rozsudku soudu prvního stupně“, a jeho rozhodnutí je pro ni překvapivé, poukazuje na domnělou vadu řízení ve smyslu , jež však nezahrnuje podmínku existence otázky zásadního významu, a přípustnost dovolání jejím prostřednictvím proto založit nelze.

Nadto, rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být pro dovolatelku překvapivým, neboť otázka platnosti smlouvy o smlouvě budoucí byla v řízení již dříve projednávána (závěr o její neplatnosti učinil též soud prvního stupně) a dovolatelka mohla svá skutková tvrzení či právní argumenty týkající se této otázky uplatnit již před soudem prvního stupně; o překvapivé rozhodnutí tudíž nejde (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. září 1998, sp. zn. , ze dne 9. listopadu 2000, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládá ani výtka dovolatelky, zpochybňující závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o smlouvě budoucí o převodu akcií uzavřená mezi žalobkyní, žalovanou a společností CAIVANERO, a. s. dne 21. března 2008 je neplatná podle , (dále jen „obč. zák.“), neboť ujednání o době, v níž má být uzavřena budoucí smlouva, jakožto podstatná součást této smlouvy, je neurčité.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož je daná smlouva neplatná pro neurčitost, je zcela v souladu s výkladovými pravidly určenými obč. zák. a , obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III ), činí 52.460,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. října 2012) podle S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 11.079,60 Kč tak Nejvyšší soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 63.839,60 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. května 2014

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu