Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3746/2013

29 Cdo 3746/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalovaným 1) Ing. ) Ing. V. G., zastoupenému Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109b, PSČ 500 03 a 3) CAMBRIDGE TRADING COMPANY PRAHA, spol. s r. o., v likvidaci, se sídlem ve Stěžerách, Stěžírky 55, identifikační číslo osoby 65 41 15 36, o námitkách druhého žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. -480, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného rozsudkem ze dne 11. dubna 2013, č. j. -480, potvrdil rozsudek ze dne 31. května 2011, č. j. -396, ve znění rozsudku ze dne 18. června 2012, č. j. -445, jímž Krajský soud v Hradci Králové ponechal ve vztahu ke druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. července 2004, č. j. -45, kterým původně uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 3.502.401,17 Kč s 6 % úrokem od 21. února 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 11.674,50 Kč a náhradu nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení a náhradě nákladů řízení státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. .

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že dovolatelem uplatněné důvody dovolání, jež ostatně ani on sám (z hlediska jediného v úvahu přicházejícího dovolacího důvodu podle ustanovení ) nepřipíná k žádnému ustanovení hmotného či procesního práva, nejsou (posuzováno podle obsahu) polemikou s právním posouzením věci odvolacím soudem; jejich prostřednictvím totiž dovolatel zpochybňuje správnost hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a na základě premisy o jeho nesprávnosti poukazuje na „porušení svých procesních práv“.

Přitom hodnocení důkazů nelze – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení – úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím dovolacího důvodu dle (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který ovšem právní úprava dovolání účinná od 1. ledna 2013 nezná.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. dubna 2014

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu