Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3515/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně EOS KSI Česká republika, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994, identifikační číslo osoby 25 11 74 83, zastoupené Mgr. Veronikou Nedbalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, proti žalované M. V., zastoupené opatrovnicí JUDr. Soňou Goetzovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, Masarykovo náměstí 138/13, o zaplacení částky 21.761,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. -171, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „“).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu označenému v záhlaví v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé (výrok pod bodem I) není podle ustanovení přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení nebo jeho části.

Dovolatelka označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení skutečnost, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. , který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, a od rozsudku téhož soudu uveřejněného pod číslem 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při posouzení „kapitalizovaných úroků z prodlení a poplatků přirostlých k jistině“ s argumentací, že smluvní úroky dohodnuté ve smlouvě o úvěru ve výši 19,8 % jsou v rozporu s dobrými mravy, a proto jde o ujednání neplatné. Průměrné čtvrtletní úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem od roku 2004 nepřekročily 15 % a v době sjednání úvěru se pohybovaly pod 14 %.

S námitkou, že odvolací soud neposoudil výši úroků z úvěru jako ujednání rozporné s dobrými mravy, dovolatelka přichází v rozporu s ustanovením až v dovolání. V řízení před soudy nižších stupňů tuto námitku neuplatnila, netvrdila žádné skutečnosti, pro které by mělo jít o neplatné ujednání, a odvolací soud (ani soud prvního stupně) se proto (ne)platností ujednání o výši úroků nezabýval, neučinil žádný závěr, který by mohl být v dovolacím řízení přezkoumán. Dovolací soud se proto touto námitkou, jejíž prověření předpokládá tvrzení skutečností, pro které je ujednání v rozporu s dobrými mravy, nemohl zabývat.

Totéž platí o námitce nesprávného posouzení způsobu úročení úvěru. Ani tuto námitku žalovaná v předcházejícím řízení neuplatnila, způsob úročení ani výši žalované částky nezpochybnila.

Uvedla-li dovolatelka v dovolání jako další předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , in www.nsoud.cz). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, žádnou takovou otázku nevymezila ani neodkázala na judikaturu, od níž by se měl dovolací soud odchýlit.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné podle ustanovení

Pro úplnost se dodává, že dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudu či jeho hodnocení provedených důkazů nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod podle ustanovení , a proto by se jimi (ani v případě neodmítnutí dovolání pro vady) nemohl v dovolacím řízení zabývat.

Z ustanovení vyplývá, že dovolání podle ustanovení není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Směřovalo-li dovolání rovněž proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 11.495,- Kč (výrok pod bodem III), přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v ustanovení , neboť peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , in www.nsoud.cz), jde ve smyslu tohoto ustanovení o věc, v níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto i v tomto rozsahu dovolání žalované odmítl pro nepřípustnost podle ustanovení

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. dubna 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu