Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1474/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Via Geretta s.r.o. se sídlem v Praze 6, Koulova 1568/3 (identifikační číslo osoby 284 10 432), zastoupené Mgr. Karlem Fischerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti žalovaným 1) O. B., zastoupenému JUDr. Martinem Korbařem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, a 2) MAXIMA REALITY, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5 (identifikační číslo osoby 251 49 610), zastoupené Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, o zaplacení 226.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. -158, takto:

I. Dovolání seodmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou MAXIMA REALITY, s. r. o. nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2013, č. j. -158, potvrdil rozsudek ze dne 19. listopadu 2012, č. j. -116, jímž Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu o zaplacení 226.000,- Kč s příslušenstvím; ve výrocích o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 a čl. II bod 2 - dále jen „“), přípustné.

Žalovaný O. B. ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že s dovoláním nesouhlasí a ztotožňuje se jak se skutkovými, tak s právními závěry odvolacího soudu. Akcentuje, že žalobkyně podniká v oboru pronájmu bytů, měla možnost byt si prohlédnout (popř. i přeměřit) a byla seznámena s tím, že cena bytu není prodávajícím určena za m2, nýbrž za nemovitost jako celek. Tvrzení, že výměra bytu byla vymíněnou vlastností, neprokázala.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Dovolání žalobkyně shora uvedený postulát nesplňuje, neboť konstatování, že „napadenérozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena“, aniž je tato otázka specifikována, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu

Zmíněné konstatování dovolatelka v textu dovolání rozvedla výtkou, že soudy „ve výčtu dotčených ustanovení sice zmiňují a (rozuměj , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz / - dále jen „obč. zák.“), ale dále se jimi již nezabývají“ a „vykládají a aplikují pouze OZ“, při zpochybnění právního posouzení věci odvolacím soudem, který rozhodnutí založil na závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že určení rozlohy bytu (předmětu kupní smlouvy) bylo jeho vymíněnou vlastností, však prosazuje vlastní (odlišnou) skutkovou verzi. Stejně tak k požadavku poměřovat skutkový stav věci ustanovením obč. zák. žalobkyně připíná vlastní - v řízení neprokázané - tvrzení, že byla prodávajícím, resp. realitní kanceláří (žalovanými) ujištěna, že převáděný byt má rozlohu 54 m2. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti v dovolání ani neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním dovolacího důvodu podle totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Jinak řečeno, správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní; skutkový základ sporu totiž nelze zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Výtky žalobkyně, že ji soud nesprávně, resp. nedostatečně poučil v rámci , což se projevilo při posouzení jejího požadavku, aby jí žalovaná částka byla případně přiznána z titulu náhrady škody, nelze podřadit žádnému kritériu přípustnosti vyjmenovanému v (nejde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu výkladu či aplikace procesních norem); protože dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud se touto námitkou nezabýval (srov. větu druhou ).

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výroky o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněny ( věta druhá )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu