Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2167/2012

29 Cdo 2167/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně S V O s. r. o., se sídlem v Praze 4, Ohradní 1368, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49287583, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Josefem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Peškova 513, PSČ 403 31, o zaplacení 1.062.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2011, č. j. -382, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 26. ledna 2011, č. j. -343, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu o zaplacení 1.062.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Obsah plné moci udělené žalovaným V. K. dne 30. června 2004 soudy vyložily v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanovením , (dále jen „obč. zák.“), a , obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu), či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Respektovaly taktéž pravidlo, podle něhož lze výkladem pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30). Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že z obsahu plné moci neplyne zmocnění k uzavření smlouvy o půjčce peněz.

Taktéž počátek běhu promlčecí doby soudy nižších stupňů posoudily v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , jakož i judikaturu v něm citovanou).

Nehledě k tomu námitka nesprávnosti posouzení počátku běhu promlčecí doby nezakládá přípustnost dovolání i proto, že soudy nepovažovaly zaplacení částky 1.062.000,- Kč V. K. (původní věřitelkou, jež žalobou uplatněnou pohledávku postoupila dovolatelce) za žalovaného (a tudíž ani vznik žalobou uplatněné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení) za prokázané. Prokázáno naopak bylo, že V. K. částku 1.062.000,- Kč nemohla zaplatit ze svého výlučného vlastnictví; názor dovolatelky, že přesto mohla plnit na údajnou pohledávku svého manžela J. K. staršího peněžními prostředky, které spadaly do společného jmění manželů [a které tedy patřily (také) J. K. staršímu], na základě čehož následně konstruuje zánik pohledávky J. K. staršího za žalovaným a vznik její pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení (vzniklé tím, že údajně plnila to, co měl po právu plnit žalovaný), je zjevně nesprávný.

Ostatními námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká vady řízení a nesprávně zjištěný skutkový stav a které nezahrnují žádnou právní otázku (natož pak otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným), dovolatelka nevystihuje přípustný dovolací důvod [ , odst. 3 ]; k jejich přezkoumání tudíž dovolání připustit nelze.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 – jejíž výše podle bodu 6 a advokátního tarifu činí 12.580,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.704,80 Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 15.584,80 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. dubna 2014

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu