Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2196/2012

25 Cdo 2196/2012

U S N E S E N Í

Ing. R. Č.

hlavnímu městu Praha

, se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí 2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, o 86.829,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, č. j. -135, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.308,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Balcara, advokáta se sídlem v Praze 1, Panská 895/6.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. 3. 2011, č. j. -104, uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil 21.151,60 Kč s úroky z prodlení, ohledně částky 59.642,40 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve věci rozhodoval již podruhé, kdy předchozím rozsudkem ze dne 11. 6. 2009, č. j. -46, žalobě vyhověl pouze co do částky 6.035,- Kč, představující bolestné a doplatek za léky, zatímco ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, odvolací soud usnesením ze dne 4. 2. 2010, č. j. -77, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k novému rozhodnutí z důvodu nesprávného poučení podle Soud prvního stupně v novém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobce byl v důsledku úrazu v době od 7. 12. 2006 do 4. 1. 2007 v pracovní neschopnosti. Protože byl osobou samostatně výdělečně činnou, nebylo možno při posouzení náhrady za ztrátu na výdělku aplikovat ustanovení Soud prvního stupně proto vyšel z okolností případu, konkrétně z daňového přiznání, a za rozhodný vzal rok 2004. Protože pak žalobce neprokázal žádné fixní výdaje a neumožnil přístup ke svému účetnictví, byl jeho čistý zisk určen odečtením výdajů a zálohy na pojistné od vykázaných příjmů, a poté z něj byl odvozen průměrný výdělek za zjištěné období pracovní neschopnosti.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, č. j. -135, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ohledně částky 53.858,80 Kč s příslušenstvím potvrdil, ohledně 5.783,60 Kč jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit tuto částku s úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Za správné označil skutkové i právní závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že žalobce neumožnil přístup ke svému účetnictví, odmítl součinnost a tím neunesl důkazní břemeno. Daňové přiznání sice není samo o sobě důkazem o skutečných příjmech a výdajích, další okolnosti, jako je např. charakter jednotlivých příjmů a výdajů podle prvotních účetních dokladů či údaje v peněžním deníku podnikatele zde však nemohly být využity a soudu prvního stupně proto nezbylo, než vyjít z údaje o celkových příjmech, uvedených v daňovém přiznání. Odvolací soud pouze posoudil zálohu na pojistné jako pro podnikatele nezbytný výdaj a proto jej od příjmů za rok 2004 neodečetl, díky čemuž dospěl k odlišné částce, jíž mělo být v rozsudku soudu prvního stupně vyhověno.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a které odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci podle Namítá především, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. , o který se soudy obou stupňů při svém rozhodování opřely, byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. . Podle dovolatele neměl být ztotožňován základ daně z příjmů, který je určován rozdílem mezi příjmy a výdaji, s průměrným výdělkem. Výdaje a náklady, které se pro účely stanovení základu daně od dosažených příjmů odečítají, nelze ztotožňovat s náklady, které je třeba na jejich dosažení a udržení vynaložit. Některé výdaje jsou pak navíc tzv. fixní, je nutné je vynaložit vždy, bez ohledu na to, zda vůbec nějakého příjmu bylo dosaženo. Při určení jeho průměrného výdělku proto mělo být vycházeno z veškerých příjmů, které neměly být kráceny o jakékoli výdaje. Výtka, že nebyly prokázány fixní výdaje, není relevantní, neboť vzhledem k uvedenému by bylo jejich prokazování a hodnocení nadbytečné, nic nevypovídající a překračovalo by to možnosti soudu. Navrhl proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření sdělil, že žalobce zcela pominul rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nebo , která bez ohledu na zrušené rozhodnutí sp. zn. vytvářejí ve věci otázky náhrady ušlého zisku osoby samostatně výdělečně činné ustálenou judikaturu. Dovoláním napadené rozhodnutí vzhledem k tomu postrádá zásadní právní význam, a dovolání je proto nepřípustné. Jestliže by však přípustným bylo, nemohlo by být důvodným. Zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. bylo sice zrušeno Ústavním soudem, avšak z jiných důvodů, nikoli kvůli argumentaci, jež ve svém rozhodnutí odvolací soud citoval. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , podle kterého námitky vůči určování průměrného výdělku pouze z daňového přiznání nejsou námitkami právními, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , z něhož plyne, že významná pro takové určení mohou být i tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, obsažených v účetních dokladech, jež však má žalobce prokázat. Nelze vytýkat odvolacímu soudu, že odmítl vycházet z toho, co uvedl žalobce, jestliže svá tvrzení neprokázal.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 10. 2011, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 – dále též jen „ “).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Přípustnost dovolání podle nepřichází v úvahu (v napadeném rozsahu není rozhodnutí odvolacího soudu měnící) a předpoklad přípustnosti podle také není naplněn, protože v dovoláním dotčeném výroku rozhodl soud prvního stupně shodně jako v rozhodnutí zrušeném, takže nejde o případ tzv. skryté diformity mezi právním závěrem soudu prvního stupně a soudu odvolacího. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání v této věci nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu ( věta první ) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.

Dovolateli sice lze přisvědčit, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. , byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , ovšem důvody nespočívaly ve zpochybnění závěrů dovolacího soudu ohledně výkladu a aplikace ustanovení , které umožňuje soudu, aby v každém jednotlivém případě podle svého uvážení posoudil, jaké okolnosti jsou pro stanovení průměrného výdělku významné (jde zejména o daňové přiznání, pokud by však výsledek dostatečně nevystihoval specifické okolnosti individuálního případu, lze přihlédnout i k jiným a zjištěný výsledek náležitě upravit). Ústavní soud považoval za neústavní, aby při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku byly posuzovány zaměstnanecké a podnikatelské výdělky společně, jestliže žalovaným je bývalý zaměstnavatel a žalobce své podnikatelské aktivity realizoval mimo pracovní poměr. Závěr Ústavního soudu se tak nedotýká stávající judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované i dalšími rozhodnutími, podle nichž průměrný výdělek poškozeného, který vyvíjí podnikatelskou činnost, nelze zjišťovat podle pracovněprávních předpisů, neboť se netýká příjmů z pracovněprávních vztahů, ale podle jiných předpisů, například na základě ustanovení , tedy „z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání“ (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. ).

Údaje zjištěné z daňového přiznání nejsou jediným hlediskem pro určení výše průměrného výdělku podnikatele, nejsou navíc důkazem o jeho skutečných příjmech a výdajích, avšak pokud by měly být uplatněny jiné okolnosti, je třeba provést dokazování ohledně účetních dokladů, údajů v peněžním deníku apod., přičemž nelze vyloučit ani vyžádání znaleckého posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2001, pod číslem 64). Podstatnou okolností v tomto směru pak je, že způsob zjišťování výše průměrného výdělku závisí především na skutkových tvrzeních poškozeného, tedy na tvrzeních o konkrétních okolnostech, o konkrétních smluvních vztazích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2002, pod číslem 169). Jestliže žalobce své skutečné příjmy neprokázal a naopak jejich prokázání odmítnutím své součinnosti zmařil, nezbylo soudu prvního stupně, než aby vyšel z údajů, které jsou uvedeny právě v daňovém přiznání.

Právní závěry, o které odvolací soud opřel své rozhodnutí, tudíž odpovídají ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, a jeho rozhodnutí ve věci samé tak ve smyslu a odst. 3 postrádá zásadní význam po právní stránce. Uplatněné dovolací námitky tedy přípustnost dovolání nezaložily, a Nejvyšší soud proto dovolání podle ve spojení s větou první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a Žalobce je s ohledem na výsledek řízení povinen uhradit žalovanému náklady řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 3.260,- Kč podle , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle a advokátního tarifu, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty podle , celkem tedy 4.308,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2014

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu