Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2701/2013

29 Cdo 2701/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně VFS Trading s. r. o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 341/16, PSČ 591 01, identifikační číslo osoby 15544478, zastoupené JUDr. Vlastou Pavlíčkovou, advokátkou, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkovo nám. 152/4, PSČ 591 01, proti žalované Mgr. L. Š., zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, PSČ 591 01, o zaplacení částky 2.300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 18. prosince 2012, č. j. -433, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 8. března 2012, č. j. -396, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žalobu o zaplacení 2.300.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Rozsudkem ze dne 18. prosince 2012, č. j. -433, Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudkem ze dne 4. října 2010, sp. zn. , zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. května 2010, č. j. -266 (jímž soud prvního stupně žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení), a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Opírá-li dovolatelka přípustnost dovolání o ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2013, přehlíží, že podle čl. II., bodu 7 , se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2012).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Namítá-li, že se soudy měly zabývat tím, zda smlouva o půjčce uzavřená mezi účastníky řízení není – podle obsahu – smlouvou o úvěru (v důsledku čehož by byla promlčecí doba čtyřletá), přehlíží, že podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů (jejichž správnost nemůže být dovolacím soudem v režimu přezkoumávána a které ostatně dovolatelka nezpochybňuje) byly nejprve dne 2. května 2006 žalobkyní poskytnuty finanční prostředky (na účty třetích osob) a teprve následně byla sepsána smlouva o půjčce se žalovanou. Právním důvodem poskytnutí finančních prostředků tudíž nemohla být písemná smlouva uzavřená teprve následně (srov. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. , jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Nedošlo-li k poskytnutí finančních prostředků na jejím základě, je pro posouzení délky promlčecí doby bez právního významu, zda ji lze podle obsahu posoudit jako smlouvu o úvěru.

Námitkami, podle nichž nebylo v řízení prokázáno, kdy se druhý jednatel (Ing. S.) dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení (neboť soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a věrohodnost svědeckých výpovědí), dovolatelka pouze polemizuje s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani důvodem vymezeným v (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně dovolací důvod podle posledně označeného ustanovení dovolatelka nemá (s ohledem na to, že přípustnost dovolání může být založena toliko podle ustanovení ) k dispozici a k jeho přezkoumání dovolání připustit nelze.

Obecnou námitkou, podle níž je obranu žalované nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy, pak dovolatelka žádnou právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným, neotevírá.

Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle posledně označeného ustanovení – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Jelikož závěr odvolacího soudu o promlčení žalobou uplatněné pohledávky (jehož zpochybnění nenaplňuje předpoklad zásadního právního významu napadeného rozhodnutí) vede sám o sobě k zamítnutí žaloby, nečiní dovolání přípustným ani námitka nesprávného posouzení pasivní věcné legitimace žalované (její přezkoumání by na výsledku sporu nemohlo ničeho změnit).

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , když dovolání bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2014

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu