Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4084/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného M. V., zastoupeného JUDr. Ivanou Dufkovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Tyršova 8, proti povinným 1) M. M., a 2) J. M., zastoupeným Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, pro 800.000,- Kč, vedené u Mgr. Lenky Černoškové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu v Prostějově, Dolní 71, pod sp. zn. 018EX 03117/07, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 29. srpna 2013, č. j. -111, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části potvrdil usnesení ze 7. ledna 2013, č. j. 018EX 03117/07-083, jímž soudní exekutorka vydala dražební vyhlášku. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé je řešen vymezený okruh otázek. Úkony soudu (soudního exekutora), účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali povinní dovolání, jímž namítají, že „odvolací soud nedostatečně právně vyhodnotil skutečnou cenu nemovitostí, zejména okolnost, že mají být zpeněženy za cenu neodpovídající jejich tržní hodnotě“, (výše uvedený závěr odvolacího soudu o relativně samostatných fázích exekuce zůstal dovoláním nenapaden).

Oprávněný navrhl zamítnutí dovolání.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a části první, článku II, bodu 2. , jakož i s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 29. srpna 2013, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle první věty ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Týž závěr není důvodu nevztáhnout na případy, kdy má dovolání být přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. I v takovém případě půjde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, bude-li z dovolání zřejmé, od kterého řešení otázky hmotného či procesního práva dovolacím soudem se podle mínění dovolatelů odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu.

Jelikož povinní své dovolání z 18. října 2013 o shora uvedené náležitosti v dovolací lhůtě nedoplnili, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první odmítl.

Argumentem, že odvolací soud „nedoplnil dokazování o navrhované důkazy, jež jsou v dané věci podstatné, tj. že především řádně neposoudil všechny námitky odvolatelů k dražební vyhlášce“, povinní namítají existenci vady řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ); o takový případ však (viz výše) v souzené věci nejde.

K návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud připomíná, že užití tohoto institutu je ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) z povahy věci vyloučeno. O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, soud nevydává zvláštní rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu z 30. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006, pod poř. 73).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27 března 2014

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu