Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3514/2013

23 Cdo 3514/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PELI spol. s r.o. se sídlem v Grygově, V Podlesí 314, PSČ 783 73, IČO 46578056, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, proti žalované HOCHSTAFFL GmbH, se sídlem ve Vídni, Perfektastr. 69, A-1230, reg. Nr. FN 47868w, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 117/32, PSČ 370 01, s adresou pro doručování Kroměříž, Tovačovského 3161, o zaplacení částky 79 537,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. března 2013, č. j. , -460, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. července 2011, č. j. -266, ve znění usnesení ze dne 14. září 2011, č. j. -280, žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 79 537,63 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. března 2013, č. j. , -460, potvrdil rozsudek i usnesení soudu prvního stupně (výroky pod body I a II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body III a IV).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění dotčeném novelou provedenou , účinnou od 1. 1. 2013 (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle prvé věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Jak již Nejvyšší soud dříve judikoval (usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ), dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu , ani v režimu Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.

Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála, přičemž tuto vadu dovolání nelze odstranit ani posouzením dovolání podle obsahu podání, neboť kromě toho, že dovolatelka neuvedla, od kterého svého řešení právní otázky se má dovolací soud odchýlit, není z dovolání ani zřejmé, o jakou otázku má jít. V části svého dovolání dovolatelka sice výslovně zmínila rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. , a ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. , avšak nevyjádřila, že by se dovolací soud měl od závěrů přijatých v těchto rozhodnutích odchýlit – ba naopak, z dovolání je patrné, že o právní závěry obsažené v těchto rozhodnutích se dovolatelka opírá. Pokud snad dovolatelka byla toho názoru, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od uvedených rozhodnutí, takovou otázku nevymezil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. 2394/2013), neboť ani při posouzení obsahu dovolání nelze vyvodit, o jakou otázku by v takovém případě mělo jít.

To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2014

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu