Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4152/2013

26 Cdo 4152/2013

U S N E S E N Í

Stavebního bytového družstva Krušnohor,

IČO 00043257,

se sídlem Most, tř. Čs. armády 1766, zastoupeného JUDr. Václavem Valným, advokátem se sídlem Most, tř. Čs. armády 1776, proti žalovanému

D. K.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Hadravou, advokátem se sídlem Rakovník, Havlíčkova 584, o zaplacení částky 178.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. srpna 2011, č.j. -155, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 6. 2010, č.j. -134 (poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 30. 1. 2009, č.j. -110, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2010, č.j. -127, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 178.080,- Kč s příslušenstvím (představující dlužné nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním nebytového prostoru na základě nájemní smlouvy ze dne 9. 9. 1994 ve znění dodatku ze dne 1. 4. 1997, a to za období leden 1999 až březen 2000) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 8. 2011, č.j. -155, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku II. o nákladech řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátem) včasné dovolání, které však není přípustné. Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterému sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, avšak jímž bylo – stejně jako zrušeným rozhodnutím – žalobě vyhověno, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) , , ve znění před novelou provedenou – dále jen ( k tomu srov. čl. II. bod 7 ); dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatel sice výslovně neoznačil otázku zásadního právního významu, z obsahu dovolání však vyplývá, že zpochybňuje závěr odvolacího soudu o platnosti nájemní smlouvy ze dne 9. 9. 1994, kterou jako nájemce uzavřel s právním předchůdcem žalobce jako pronajímatelem, a namítá, že je neplatná, neboť v ní byl neurčitě vymezen způsob platby nájemného (v textu citované smlouvy byla pouze podtržena jedna z alternativ, aniž by zbývající byly přeškrtnuty). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 7. 10. 2004, sp.zn. ). Zpochybňuje-li dovolatel shora zmíněný závěr odvolacího soudu poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků výše uvedené nájemní smlouvy a jak měl být projev jejich vůle interpretován, napadá správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu. Obdobně to platí, i pokud brojí proti závěru o platnosti dodatku ze dne 1. 4. 1997 k výše uvedené nájemní smlouvě. Namítá-li v této souvislosti, že Lenka Hanková, jednatelka společnosti TOF s.r.o., která za něj dodatek podepsala, k tomu nebyla jím žádným způsobem pověřena ani oprávněna, směřují jeho námitky proti skutkovým zjištěním a rovněž představují dovolací důvod podle , k němuž při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlížet nelze. Skutečnost, že žalovaný v předmětném období nebytové prostory neužíval (od roku 1997 je užívala výhradně společnost TOF s.r.o., s níž měl uzavřenou smlouvu o sdružení), pak na jeho povinnost platit pronajímateli nájemné nemá vliv. Námitka, že se soudy nezabývaly jeho námitkami, že společnost TOF, s.r.o. nebyla oprávněna za něj uzavírat jakékoliv změny výše uvedené nájemní smlouvy, je svou podstatou rovněž námitkou skutkovou ( ).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaného není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ve spojení s ustanovením a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené se stručným vyjádřením žalobce sepsaným advokátem nelze - s ohledem na stručnost a především naprostou obecnost vyjádření - považovat za účelně vynaložené.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2014

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.

předsedkyně senátu