Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1600/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. M. Ch., zastoupeného JUDr. Karlem Kavalírem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431/2, PSČ 500 03, proti žalovanému T. K., zastoupenému Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Oldřichova 299/23, PSČ 128 00, o zaplacení částky 903.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2012, č. j. -225, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2012, č. j. -225, potvrdil rozsudek ze dne 16. května 2012, č. j. -175, kterým Krajský soud v Hradci Králové uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 903.000,- Kč s 6 % úrokem od 19. září 2006 do zaplacení a náklady řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a domáhaje se jeho zrušení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož jsou účastníci řízení i soud vázáni pravomocným rozsudkem ze dne 11. února 2010, č. j. -149, kterým Okresní soud v Pardubicích (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. října 2010, č. j. -217) zamítl žalobu žalovaného vůči žalobci o zaplacení částky 1,000.000,- Kč (z titulu žalovaným tvrzené půjčky), tj. rozhodl o pohledávce, kterou žalovaný „započetl“ proti pohledávce žalobce uplatněné v projednávané věci, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

K tomu srov. např. rozsudek ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 23. června 2009, sp. zn. a ze dne 29. června 2006, sp. zn. , jakož i usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. .

Není rovněž žádných pochyb o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá i závěrům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 85/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Naopak poukaz dovolatele na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. a ze dne 12. ledna 2011, sp. zn. , je zjevně (posuzováno z hlediska dovoláním zpochybněného právního posouzení věci odvolacím soudem) nepřiléhavý.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z , o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“), srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Žalobce učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 10. května 2013). Tarifní hodnota pro výpočet sazby mimosmluvní odměny určená podle ustanovení § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 903.000,- Kč a sazba mimosmluvní odměny tak činí 11.940,- Kč. S připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby ( advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( ) celkem žalobci přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení v částce 14.810,40 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. února 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu