Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3866/2013

29 Cdo 3866/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. P. M., zastoupeného JUDr. Janem Rytířem, Ph.D., bytem v Olomouci, Trnkova 555/16, proti žalovanému V. M., zastoupenému JUDr. Jakubem Schmitzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2013, č. j. -140, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2012, č. j. -108, ve znění usnesení ze dne 22. ledna 2012, č. j. -123 a usnesení ze dne 30. ledna 2013, č. j. -125, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. března 2011, č. j. -14, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,900.000,- Kč se 6 % úrokem od 1. listopadu 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 6.333,- Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení a nákladech řízení státu (výroky II. a III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení

Podle dovolatele rozsudek odvolacího soudu spočívá na řešení otázky procesního práva, a to hodnocení důkazů, které dovolatel shledává rozporným s ustanovením a s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Potud poukazuje na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví i revizního znaleckého posudku, maje za to, že z těchto důkazů plyne nízká míra pravděpodobnosti, že by podpis na směnce byl pravým podpisem žalovaného.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , jako nepřípustné odmítl ( ).

Učinil tak proto, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout „žádným“ dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. ); na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení ).

Pro posouzení přípustnosti dovolání je přitom nevýznamný i poukaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. , ze dne 10. října 2001, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. a ze dne 17. ledna 2008, sp. zn. ; je totiž zcela zjevné, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, podle něhož žalobce důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce unesl a že o „nepřezkoumatelné“ rozhodnutí nejde.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2014

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu