Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 456/2014

33 Cdo 456/2014

U S N E S E N Í

Ing. P. H.

proti žalované

I. V.

,

zastoupené Mgr. Danielem Rejmanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, U Nadjezdu 1837, o vrácení darů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2013, č. j. -468, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalované domáhal vrácení darů v podobě dvaceti tří hotovostí v celkové výši 283.100,- Kč.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 8. října 2012, č. j. -286, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2013, č. j. -468, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba co do 171.460,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.); „odvolání žalobce co do částky v celkové výši 111.640,- Kč s příslušenstvím“ odmítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však není podle , , v platném znění (dále jen „ “), přípustné, neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o dvaceti třech peněžitých plněních (z titulu vrácení darů), která jednotlivě nepřevyšují 50.000,- Kč.

Z obsahu spisu je jednoznačné, že žalovaná částka 287.100,- Kč sestává z více samostatných nároků s odlišným skutkovým základem. Žalobce se po žalované domáhá vrácení 23 hotovostí, které jí v rozmezí let 2007 až 2009 postupně daroval (předal) na pořízení věcí osobní potřeby, věcí do její domácnosti, na úhradu jejích dluhů, popř. „překlenutí přechodného nedostatku peněz“ či na zaplacení společných dovolených a výletů. Právo dárce domáhat se vrácení daru je založeno zákonem. Právní vztah z darovací smlouvy však nezaniká přímo ze zákona, nýbrž záleží na dárci, zda při splnění stanovených předpokladů toto své právo uplatní (jak vyplývá z přednesů žalobce, nepožadoval po žalované vrácení všech darů, které jí v průběhu jejich známosti poskytl). V posuzovaném případě mohlo být vrácení každého z poskytnutých darů uplatněno samostatnými žalobami. Bylo-li jedinou žalobou uplatněno více nároků na vrácení vícero darů, musela být v prvé řadě u každého z darů prokazována jeho existence (tedy skutečnost, že byla uzavřena darovací smlouva) i to, že dar byl poskytnut předtím, než se obdarovaný vůči dárci zachoval hrubě v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001 sp. zn. , popř. ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ).

Uplatnil-li účastník v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod č. 113, a č. 1, ročník 2000, pod č. 9, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. a ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. ). Žádný z dvaceti tří žalobcem tvrzených a řádně specifikovaných finančních darů nepřevyšuje částku 50.000,- Kč.

Dovolání žalobce směřuje výslovně rovněž proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku odvolacího soudu. Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není objektivně přípustné, neboť náklady odvolacího řízení, jejichž náhrada byla žalované proti žalobci přiznána, nepřevyšují částku 50.000,- Kč ( ). Výrokem, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, sice bylo rozhodnuto o částce převyšující 50.000,- Kč (konkrétně o částce 54.804,- Kč), nicméně dovolání v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; ve vztahu k tomuto výroku žalobce neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ) a o tuto náležitost již nemůže být dovolání doplněno ( věta první ).

Lze tak uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

Nejvyšší soud považuje za vhodné poznamenat, že i kdyby nešlo – pokud jde o věc samu - o případ uvedený v , nebylo by dovolání beztak přípustné, neboť z jeho obsahu se podává, že žalobce neuplatnil jediný způsobilý důvod nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je tedy prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr (v dané věci, že v řízení zjištěné chování žalované coby obdarované vůči žalobci coby dárci je v hrubém rozporu s dobrými mravy). Vedle námitek, že řízení před soudy obou stupňů bylo zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jsou podstatou obsáhlé argumentace dovolatele výhrady vůči shodnému závěru soudů obou stupňů, že v řízení neprokázal své tvrzení, že u žalované šlo o „citové zlatokopectví“, tedy že s ním navázala a udržovala známost pouze ze zištných důvodů, že zneužila jeho citovou vazbu k ní k získávání hmotného prospěchu, a že známost s ním ukončila výhradně proto, že již neměl dostatek finančních prostředků a trpěl psychickými obtížemi zapříčiněnými nepřízní v rodině i při profesní seberealizaci. Je-li argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily ve skutkovém zjištění a vyšly ze skutkové verze žalobce, musely by nutně dospět k závěru, že došlo k naplnění skutkové podstaty ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu