Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3798/2017-197

-197

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce M. K., sídlem v Holešově, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci – Nové Ulici, Na Střelnici 121/39, PSČ 779 00, proti žalované BATEP, s.r.o., se sídlem ve Zlobicích 45, PSČ 768 31, IČO 63492661, zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, PSČ 772 00, o zaplacení částky 66 983 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2017, č. j. -172, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. června 2015, č. j. -138, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 66 983 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 29 369 Kč od 28. prosince 2011 do 23. ledna 2012 ve výši 7,75 %, z částky 14 000 Kč od 24. ledna 2012 do zaplacení ve výši 7,75 %, z částky 1 308 Kč od 20. června 2012 do zaplacení ve výši 7,75 %, z částky 41 526 Kč od 11. ledna 2012 do zaplacení ve výši 7,75 %, z částky 10 149 Kč od 29. února 2012 do zaplacení ve výši 7,75 % (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. ledna 2017, č. j. -172, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem I, ve kterém byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 308 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně od 20. června do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok pod bodem I), ve zbývající části výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 65 675 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 29 369 Kč od 28. prosince 2011 do 23. ledna 2012, z částky 14 000 Kč od 24. ledna 2012 do zaplacení, z částky 41 526 Kč od 11. ledna 2012 do zaplacení, z částky 10 149 Kč od 29. února 2012 do zaplacení potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).

Proti výrokům pod body II, III a IV rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení

Žalobce navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle , podle něhož není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Odvoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o částce 65 675 Kč, ta se však, jak plyne ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, skládala ze tří samostatných nároků na zaplacení ceny díla (případně nezaplacené části ceny) ve výši 14 000 Kč, 41 526 Kč a 10 149 Kč podle tří ústně uzavřených smluv o dílo mezi podnikateli. Uplatnil-li účastník v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. , a v něm zmíněná další rozhodnutí).

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, případně exekuci.

V Brně 26. října 2017

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu