Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D881BA1C94ADCD54C1257CAE003E250D.html
HTML · 17.74 KB
No categories available
26 Cdo 3560/2013
26 Cdo 3560/2013
U S N E S E N Í
a) JUDr. J. Š.
,
b) MUDr. O. S.
, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 24, proti žalovaným
1. Ing. O. T., CSc.
, zastoupenému Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8,
2. Mgr. I. T.
, o 97.596,07 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 310/2003 , o dovolání žalobců a 1. žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č. j. 62 Co 134/2013 , 62 Co 135/2013 -551, takto:
I. Dovolání
se odmítají
.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.148,- Kč k rukám Mgr. Michala Hanzlíka, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobci se žalobou došlou soudu dne 15. 5. 2003 domáhali (po doplnění a změnách žaloby) zaplacení částky 97.596,07 Kč sestávající z částky 33.535,54 Kč představující nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem bytu za rok 2005, 2006, z částky 49.998,93 Kč za užívání pozemku, na němž stojí garáž žalovaných, v letech 2001 - 2006, a z částky 14.061,60 Kč za náklady vynaložené při vyklizení sklepů žalovaných.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 11. 2012, č. j. 11 C 310/2003 -507, ve znění usnesení ze dne 7. 11. 2012, č. j. 11 C 310/2003 -512, uložil žalovaným zaplatit 20.705,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 76.891,07 Kč (odstavec II.), uložil žalobcům zaplatit 1. žalovanému náklady řízení ve výši 64.513,40 Kč (odstavec III.), dále rozhodl, že žalobci a 2. žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV.), uložil žalobcům zaplatit náklady státu ve výši 1.245,- Kč (odstavec V.) a žalovaným ve výši 2.457,- Kč (odstavec VI.).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 5. 2013, č. j. 62 Co 134/2013 , 62 Co 135/2013 -551, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I., II. a IV. a v odstavcích III., V., VI. změnil výši nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalobci a 1. žalovaný.
Žalobci napadli dovoláním „všechny výroky“.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o třech samostatných nárocích se samostatným skutkovým základem (o nároku na zaplacení nájemného /včetně služeb/, nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku a nároku na zaplacení nákladů na vyklizení sklepa). Dovolací soud proto posuzoval u každého z těchto nároků přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013 , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání není přípustné (§ 237 , § 238 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř. “), neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o samostatných peněžitých plněních, z nichž žádné nepřevýšilo 50.000,- Kč a nejednalo se o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Rovněž výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů státu, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a proto proti nim není dovolání přípustné (§ 237 , 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Přípustné není ani dovolání žalobců proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků, neboť v této části neobsahuje údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř. o. s. ř. ), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat, a neobsahuje ani vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 1 , 2, 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Žalovaný 1) napadl dovoláním výrok o náhradě nákladů řízení účastníků.
Dovolání však neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř. o. s. ř. ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , ani to, že „právní otázka vyřešená odvolacím soudem má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak“, totiž významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích, odchýlit.
Žalovaný ani nevymezil důvod dovolání způsobem uvedeným v § 241a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání 1. žalovaného podle § 243c odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. (ve spojení s § 243f odst. 3 ) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalovanému 1) vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalobců prostřednictvím jeho zástupce z řad advokátů. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle § 7 bod 5 , § 12 odst. 3 , § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ), a přiznal odměnu za podané vyjádření ve výši 7.260,- Kč (součet odměn 2.460,- Kč, 3.100,- Kč a 1.700,- Kč za spojené věci). K nákladům dovolacího řízení náleží i paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1 , § 13 odst. 1 , 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), a částka 1588,- Kč představující 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). K náhradě nákladů dovolacího řízení zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto. Odmítnuto bylo i dovolání 1. žalovaného, žalobci se však k tomuto dovolání nevyjádřili a podle obsahu spisu jim s tímto dovolacím řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo (§ 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu