Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2738/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Atlas Copco s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Elektrárenská 4, PSČ 831 04, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36289833, proti žalovanému Ing. Lee Loudovi, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka SLOVKORD, akciová spoločnosť v likvidácii, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houskou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SLOVKORD, akciová spoločnosť v likvidácii, se sídlem v Senici, Továrenská 532, PSČ 905 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36228711, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2013, č. j. -68, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 3. září 2012, č. j. -33, zamítl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobce (ATLAS COPCO COMPRESSORS SLOVAKIA s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka SLOVKORD, akciová spoločnosť v likvidácii) vyloučení ve výroku specifikovaných movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11.880,- Kč (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14.119,- Kč (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně „v celém rozsahu a do všech jeho výroků“) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

Žalovaný navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, zdůrazňuje, že žalobce od kupní smlouvy neodstoupil.

V průběhu dovolacího řízení žalobce zanikl bez likvidace a jeho právním nástupcem se stala společnost Atlas Copco s. r. o. O procesním nástupnictví této společnosti rozhodl Nejvyšší soud (dle ) usnesením ze dne 21. února 2014, č. j. -121 a na tomto základě s ní dále jednal jako s žalobcem.

V rozsahu, v němž dovolatel napadá dovoláním tu část prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení a druhý výrok o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné již se zřetelem k ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2013); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nadto dovolatel ve vztahu k těmto výrokům neuplatňuje žádnou argumentaci, takže ohledně nich neotevírá žádnou právní otázku.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je Nejvyšší soud rovněž neshledal přípustným (dle ).

V řešení otázek dovoláním předestřených (v tom, za jakých podmínek lze z majetkové podstaty dlužníka vyloučit věci, které věřitel prodal dlužníku s výhradou vlastnického práva), je totiž napadený rozsudek v souladu s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu, jak vyplývají především z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 105/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 105/2010“), na které ostatně přiléhavě odkázaly soudy nižších stupňů, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. . Srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. , kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti R 105/2005.

Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že závěry, které v označených rozhodnutích formuloval k výkladu ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „“), jsou mutatis mutandisuplatnitelné i při výkladu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož by podání vylučovací žaloby mohlo být skutečností, z níž lze usuzovat na to, že věřitel provedl volbu práva ze sjednané výhrady vlastnického práva a odstoupil od smlouvy, avšak v posuzované věci tomu tak není, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem ve shora označených rozhodnutích. V R 105/2010 Nejvyšší soud uzavřel, že na odstoupení od smlouvy nebylo možné bez dalšího usuzovat ani z toho, že dovolatelka podala vylučovací žalobu, jestliže souběžně uplatňovala nárok na zaplacení kupní ceny v konkursu na majetek úpadkyně přihláškou pohledávky. Obdobně v usnesení sp. zn. Nejvyšší soud konstatoval, že na odstoupení od kupní smlouvy nebylo možné bez dalšího usuzovat ani z toho, že dovolatel podal vylučovací žalobu, jestliže (jak sám tvrdil i v podaném dovolání) souběžně uplatňoval též nárok na zaplacení kupní ceny v konkursu vedeném na majetek úpadkyně přihláškou pohledávky.

V rozsudku ze dne 22. října 2009, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2011, pod číslem 89, Nejvyšší soud dovodil, že je-li kupující v konkursu (vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání) a nebrání-li takovému úsudku jiné úkony prodávajícího se sjednanou výhradou vlastnického práva, lze na závěr, že takový prodávající provedl odpovídající volbu a od kupní smlouvy odstoupil s tím, že požaduje vrácení věcí, k nimž uplatnil výhradu vlastnického práva, usuzovat i z toho, že prodávající podal žalobu, kterou se ve smyslu domáhá vyloučení těchto věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty. Tento závěr však Nejvyšší soud zformuloval v situaci, kdy věřitel sice souběžně uplatnil nárok na zaplacení kupní ceny (přihláškou) a nárok na vyloučení věcí z (konkursní) podstaty, pohledávku z titulu zaplacení kupní ceny však přihlásil jen jako podmíněnou.

V projednávané věci naproti tomu žalobce uplatnil oba nároky souběžně, po podání vylučovací žaloby přihlášku nevzal zpět a podle skutkových zjištění odvolacího soudu se žalobci dostalo poměrného uspokojení jeho přihlášené a zjištěné pohledávky za dlužníkem z titulu nezaplacené kupní ceny v rámci provádění schváleného reorganizačního plánu. V kontextu těchto zjištění je závěr odvolacího soudu, že žalobce nemůže (současně) žádat vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty souladný i s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , neboť popsané úkony žalobce v insolvenčním řízení, jež vedly k uspokojení jeho pohledávky z titulu práva na zaplacení kupní ceny, v dané situaci brání tomu, aby podání vylučovací žaloby bylo možno považovat za změnu volby vyplývající ze sjednané výhrady vlastnického práva a odstoupení od kupní smlouvy.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a 2 a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž mu vznikla povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.

Náklady žalovaného v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. července 2013), určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč jde o částku 3.400,- Kč. S připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714,- Kč ( ) jde celkem o částku 4.114,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. února 2014

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu