Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3096/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Mojmíra Kudláčka, zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Pod Štandlem 2218, proti výrokům II. a III. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, č. j. -101, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 6. 2014, č. j. -23 (), zamítl incidenční žalobu stěžovatele, aby z majetkové podstaty dlužnice Mgr. Ley Szwedové byly vyloučeny ve výroku označené nemovitosti. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 7. 2015, č. j. -101, rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil, neboť v průběhu odvolacího řízení vzal stěžovatel žalobu zpět; navazujícími výroky II. a III. uložil dlužnici zaplatit stěžovateli náklady řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem.

Proti nákladovým výrokům usnesení vrchního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 19. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud výroky zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v tom, že vrchní soud měl při určení odměny, kterou mu přiznal, vycházet z tarifní hodnoty odpovídající ceně předmětných nemovitostí, nikoli z tarifní hodnoty podle (dále jen "").

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319), dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Takové okolnosti v projednávané věci neshledal. Napadené nákladové výroky byly odůvodněny ústavně konformním způsobem, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým vrchní soud na věc aplikoval podústavní právo, a tím zasahovat do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů [usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998,

sp. zn.

(U 15/10 SbNU 387)]. Není věcí ústavního soudnictví, aby pro účely stanovení odměn advokátů zasahovalo do systematicky a logicky uceleného podřazení konkrétních typů věcí určité tarifní hodnotě, jak je stanoveno v advokátním tarifu a konkretizováno ustálenou judikaturou obecných soudů.

Vrchní soud se otázkou podřazení věci konkrétní tarifní hodnotě výslovně zabýval, přičemž k aplikaci § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu dospěl s odkazem na sjednocený přístup soudní praxe. Vrchní soud sice mohl výslovně poukázat na konkrétní rozhodnutí reprezentující relevantní ustálenou judikaturu, z níž vycházel, toto opomenutí nicméně nemohlo samo o sobě vést k zásahu do ústavně zaručených práv; patrně vycházel např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , dostupná na www.nsoud.cz. Ani stěžovatel ostatně neoznačil žádná konkrétní rozhodnutí, která by hovořila ve prospěch podřazení věci tarifní hodnotě, jak požadoval; vyjádřil toliko obecný nesouhlas s postupem obecného soudu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu