Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 389/2013

U S N E S E N Í

J. L.,

L. M.,

o 146.400,- Kč s příslušenstvím, za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, IČO 452 72 956, jako vedlejšího účastníka na straně žalobaného, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2012 č.j. -357, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.5.2012 č.j. -357, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soud v Pardubicích ze dne 14.3.2011 č.j. -193 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o náhradu škody vzniklé pracovním úrazem), není přípustné podle ustanovení [tj. , , ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

V posuzované věci odvolací soud řešil právní otázku výkladu ustanovení , ve znění účinném ke dni úrazu žalobkyně z hlediska toho, kdy počíná běžet doba promlčení nároků na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně.

Ustálená soudní praxe v této souvislosti vychází z názoru, že poškozený se dozví o škodě spočívající v bolestném a ve ztížení společenského uplatnění zpravidla v době, kdy lze objektivně provést ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, neboť tehdy má poškozený k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu zjistit. Jde-li o ztížení společenského uplatnění, je třeba vzít v úvahu, že vzniká až v době, kdy je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu považovat za ustálený a kdy je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. Počátek běhu promlčecí lhůty se neodvíjí od poznatků poškozeného o odborném posouzení výše nároku, nýbrž od jeho znalostí o skutkových okolnostech, z nichž lze škodu zjistit. Není tedy možné vycházet z data uvedeného žalobkyní, tedy 18.11.2007, kdy se tato dle svého tvrzení dozvěděla o konkrétní výši škody, a od tohoto okamžiku proto nelze odvíjet počátek běhu promlčecí lhůty.

V projednávané věci soudy obou stupňů – jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků – z tohoto právního názoru, který je i v současné době soudní praxí jako správný přijímán, důsledně vycházely. Soud prvního stupně (s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) proto v souladu se zákonem dovodil, že nárok žalobkyně na odškodnění za bolestné a za ztížení společenského uplatnění byl uplatněn po uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaný se promlčení dovolal, soud k jeho námitce přihlédl a promlčené nároky nepřiznal. Ve věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit a z níž i nadále vychází (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2005 sp.zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2006 pod č. 4, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2013 sp.zn. ).

Namítá-li žalobkyně, že uplatnění námitky promlčení je jednáním proti dobrým mravům, pak soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou, jestliže dovodily, že dříve probíhající řízení o náhradě ušlé mzdy a nákladů léčení žalobkyni nikterak nebránilo v uplatnění dalších dílčích nároků práva na náhradu škody. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li účastník promlčení práva, které je vůči němu uplatňováno, neboť jde o institut přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a je tedy použitelný ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2011 sp.zn. ).

Žalobkyně sice v dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčených důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr o tom, že uplatněné nároky na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění jsou promlčené, neboť je žalobkyně neuplatnila ve dvouleté promlčecí lhůtě odvíjející se ode dne 9.5.2005, kdy již žalobkyně měla k dispozici rozhodující skutečnosti o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy v této části dovolací důvod podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení – jak je zřejmé již ze znění ustanovení – nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému a ani dalšímu účastníku řízení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2014

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu