Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1021/2013

21 Cdo 1021/2013

U S N E S E N Í

P. K.

BUSSMARK, s. r. o.

se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Na Zámecké č. 1518/9, IČO 26711583, o 156.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2012 č. j. -136, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012 č. j. -136, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 5. 2012 č. j. -82, jímž byla zamítnuta žaloba o 156.000,- Kč se „zákonným úrokem z prodlení“ od 17. 12. 2009 do zaplacení a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení , [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „ “], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť závěry odvolacího soudu, že na žalobce jako vydražitele přešlo vlastnictví k předmětům veřejných dobrovolných dražeb (vydraženým obrazům) na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora, a nikoli na základě kupní smlouvy uzavřené se žalovaným jako dražebníkem, a že dražebník nenese odpovědnost za vady předmětu dražby podle právní úpravy obsažené v , které žalobce v dovolání podrobuje kritice, jsou v souladu s ustálenou judikaturou soudů [k otázce přechodu vlastnictví nebo jiného práva k předmětu veřejné dobrovolné dražby provedené podle (ve znění pozdějších předpisů) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006 sp. zn. , publikovaný pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, a k otázce odpovědnosti za vady předmětu dražby srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. , jenž byl uveřejněn pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, a v němž byl vysloven právní názor, že za vady, které se vyskytnou na předmětu dražby, který nabyl při veřejné dobrovolné dražbě vydražitel do vlastnictví, odpovídá navrhovatel dražby vydražiteli, jde-li o vady, které mu byly či měly být známy při podání návrhu na provedení dražby, a neupozornil-li na ně dražebníka ve smlouvě o provedení dražby, a že dražebník odpovídá za škodu způsobenou tím, že v rozporu se (ve znění pozdějších předpisů) vady předmětu dražby, na které jej navrhovatel dražby řádně upozornil, náležitě nepromítl do popisu stavu předmětu dražby v dražební vyhlášce nebo v jejích dodatcích], a rozhodnutí odvolacího soudu proto nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Ostatní námitky žalobce – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacích důvodů podle ustanovení a Dovolatel v nich zpochybňuje skutkové zjištění, že vlastníkem dražených obrazů byl J. A., který k návrhu na jejich dražbu zmocnil společnost BUSSMARK EXCENTRUM, s. r. o.,

z něhož rozsudek odvolacího soudu vychází, předestírá jiné skutkové závěry (že vlastnictví J. A. „nebylo řádně doloženo“ a že žalovaný věděl o tom, že dražené obrazy jsou „falzifikáty“), než ke kterým dospěl odvolací soud, a na těchto skutkových závěrech pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Právní posouzení věci odvolacím soudem nejsou způsobilé zpochybnit ani namítané vady řízení, které dovolatel spatřuje v tom, že soud prvního stupně neprovedl „jím navržené důkazy k dostatečnému prokázání skutkového stavu věci“, že v rozporu s ustanovením přihlédl ke skutečnostem a důkazům, které žalovaný uplatnil poté, co „nastala koncentrace řízení“, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný a že odvolací soud se nevypořádal s „některými odvolacími důvody“. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a – jak je zřejmé již ze znění ustanovení – však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani žalobcem namítaná zmatečnostní vada řízení, která podle něj spočívá v tom, že neměl možnost „seznámit se“ s listinnými důkazy předloženými žalovaným soudu prvního stupně (poté, co „nastala koncentrace řízení“) „až na poslední chvíli“, neboť zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení , kterou dovolatel svou námitkou vystihuje) nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení a 3 - způsobilým dovolacím důvodem; dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu