Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3741/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Professional Building, s.r.o., se sídlem v Plzni, Karlovarská 563/83, PSČ 323 00, identifikační číslo osoby 27965031, zastoupené Mgr. Vladimírem Kolářem, advokátem se sídlem v Plzni, Goethova 356/5, proti žalované PILSBAU s.r.o., se sídlem v Domažlicích, Tovární 75, PSČ 344 01, identifikační číslo osoby 28047214, zastoupené Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Npor. O. Bartoška 15, o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2013, č. j. -169, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil (v pořadí druhý ve věci) zamítavý rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 2012, č. j. -140 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, přičemž se ztotožnil i s jeho právním posouzením věci, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky jako smluvní pokuty za prodlení žalované (zhotovitelky) s dokončením díla.

Odvolací soud po zopakování dokazování listinami, které vyjmenovává v odůvodnění rozhodnutí, neshledal žádné pochybnosti o platnosti smlouvy o dílo č. 34/2009/KU uzavřené mezi účastnicemi dne 5. října 2009. Její součástí je i platné ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splněním termínu dokončení díla (25 000 Kč za každý započatý den prodlení), které je obsaženo v jejím čl. VIII odst. 1, byť ohledně určitosti tohoto smluvního ujednání přetrvávají podle odvolacího soudu určité pochybnosti vyvolané tím, že porušení stejné smluvní povinnosti zhotovitelky je zajištěno v čl. VII odst. 4 smlouvy další smluvní pokutou s rozdílnou výší. Za použití výkladových pravidel projevu vůle a s přihlédnutím k systematice obou dotčených smluvních ujednání však nelze podle odvolacího soudu dospět k závěru o neplatnosti dohody o smluvní pokutě z důvodu neurčitosti její výše, vyvolané vzájemnou kolizí obou smluvních ustanovení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že doba provedení díla byla mezi účastnicemi dohodnuta do 20. listopadu 2009, přičemž mezi nimi nebylo sporu o tom, že dílo bylo žalovanou dokončeno a žalobkyni protokolárně předáno dne 14. prosince 2009. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně k otázce sporného prodlení žalované s provedením díla odpovídá podle odvolacího soudu provedeným důkazům, při jejichž hodnocení soud prvního stupně postupoval v souladu s (dále též jen „“). Z provedených důkazů nepochybně vyplývá, že částečná kompletace elektroinstalace probíhala ještě v době od 25. do 27. listopadu 2009, přičemž v závěru realizace díla byla prováděna třetí osobou k požadavku investora ještě instalace zabezpečení objektu. Odvolací soud uvedl, že odpovědnost za provedení elektroinstalace i zabezpečení objektu ležela mimo sféru žalované, přičemž možnost dokončení stavebních prací včetně vymalování a úklidu byla dokončením uvedených speciálních prací podmíněna. Provedenými důkazy vzal odvolací soud za prokázané, že důvodem provedení díla až ke dni 14. prosince 2009 tak byla nedostatečná koordinace a součinnost dalších subjektů provádějících dílo, která vylučuje odpovědnost žalované za prodlení dle obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle dovoláním. Jeho přípustnost odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, konkrétně ustanovení obch. zák., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Podle dovolatelky nelze uvedenou právní normu aplikovat zejména na situaci, kdy žalovaná nemůže dílo dokončit pro potřebu provedení dalších prací realizovaných jinými subjekty, aniž však o této překážce vyrozumí objednatele nebo aniž má objednatel povinnost dle smlouvy o dílo provedení těchto kolidujících prací zajistit nebo koordinovat (jak tomu bylo v souzené věci). Tvrdí, že soudy obou stupňů použily zcela nepřiléhavou právní normu, když při realizaci díla se sice možná vyskytly překážky bránící jeho dokončení, ale ležící nikoli na straně žalobkyně jako objednatele. Poukazuje na to, že samotná existence těchto překážek (tvrzené prodlení subdodavatelů s dokončením elektroinstalačních prací a dále vícepráce spočívající v opravě podlah a instalaci zabezpečení objektu, jejichž potřeba provedení byla žalované od samého počátku realizace díla známa) nemůže být kladena za vinu objednateli, ale je třeba ji posuzovat dle obch. zák. Poukazuje na to, že v projednávaném případě nešlo z její strany o nepřipravenost staveniště, ale o souběh prací jednotlivých dodavatelů, kteří si mohli při realizaci prací překážet (byť to nebylo v řízení prokázáno). Taková situace však není prodlením věřitele, jak nesprávně dovodily soudy obou stupňů, nýbrž může být chápána jen jako překážka při realizaci díla, pro kterou je zhotovitel oprávněn dílo přerušit a v souladu s obch. zák. upozornit objednatele na překážky provedení díla. To však žalovaná neučinila, z čehož dovolatelka dovozuje, že provedení díla ve lhůtě sjednané ve smlouvě o dílo bylo pro žalovanou reálné a žádné vnější okolnosti jí v tom nebránily. Podle dovolatelky z důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně vyplývá, že žalovaná mohla dílo ve sjednané lhůtě dokončit nebo případně mohla postupem podle obchodního zákoníku dosáhnout odstranění případných překážek při provádění díla, pokud tyto vůbec existovaly.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu nebo aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka spatřuje předpoklad přípustnosti podaného dovolání v tom, že se odvolací soud v otázce prodlení věřitele dle § 370 obch. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo že tato otázka v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena.

Nejvyšší soud naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle neshledal, neboť otázku prodlení věřitele a jeho vliv na prodlení dlužníka (srov. § a 370 obch. zák.) dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi řešil (srov. například usnesení ze dne 22. ledna 2008, sp. zn. , rozsudky ze dne 29. srpna 2008, sp. zn. , ze dne 31. března 2010, sp. zn. , ze dne 23. června 2011, sp. zn. , a ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. ) a odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu svým řešením této otázky neodchýlil.

Dovolatelka patrně přehlíží, že k základním povinnostem objednatele vyplývajícím ze závazkového vztahu založeného smlouvou o dílo patří též povinnost umožnit zhotoviteli nerušeně provést dílo sjednaným způsobem ve sjednaném místě a čase, přičemž taková povinnost objednatele představuje též spolupůsobení nutné k tomu, aby zhotovitel mohl splnit svůj závazek provést dílo. Bránila-li proto zhotoviteli (žalované) v provedení díla, jak plyne ze skutkových zjištění odvolacího soudu, práce třetích osob (dalších zhotovitelů), pak jde vždy ve smluvním vztahu založeném smlouvou o dílo o okolnost přičitatelnou objednateli (žalobkyni), pro kterou není zhotovitel v prodlení ve smyslu § 365 věty druhé obch. zák.

Směřuje-li dovolatelka své námitky do skutkových zjištění odvolacího soudu o okolnostech působících zpoždění provedení díla, jsou tyto její výhrady pro dovolací řízení bez významu, neboť je nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle , který dovolatelka ohlásila.

Přípustnost dovolání podle nelze dovodit ani z odkazů dovolatelky na ustanovení obch. zák. a obch. zák., neboť otázky upravené těmito ustanoveními odvolací soud v napadeném rozhodnutí neřešil a ani řešit nemusel, neboť nárok na náhradu škody dle obch. zák. nebyl žalobou uplatněn a postup zhotovitele dle obch. zák. by přicházel do úvahy pouze v případě překážek skrytých.

Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. věta první ), odmítl dovolání podle ustanovení pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu