Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3300/2013

30 Cdo 3300/2013

U S N E S E N Í

J. H.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. -84, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, č. j. -84, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 200.000,- Kč s přísl., kterou žalobce požadoval z titulu nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. od 18. 9. 2000 do 27. 12. 2010.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci již bylo za nepřiměřenou délku řízení poskytnuto zadostiučinění formou zastavení trestního řízení podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu na podkladě čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu odvolací soud uvedl, že zadostiučinění, kterého se tímto způsobem žalobci dostalo v trestním řízení, má přednost před finanční či jinou kompenzací v řízení občanskoprávním o náhradu nemajetkové újmy, a toto zadostiučinění je zároveň nutno označit za odpovídající vzniklé nemajetkové újmě žalobce. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno výlučně z důvodu jeho nepřiměřené délky, a s tímto způsobem ukončení se žalobce spokojil, proto nelze přihlédnout k tvrzení žalobce, že byl stíhán nespravedlivě. Po dobu trestního stíhání nebyl žalobce omezen na osobní svobodě ani nebyl jinak významně omezen v běžném způsobu života, obsah své nemajetkové újmy vymezil jen v obecné rovině, v neprospěch míry úzkosti a frustrace naopak svědčí okolnost, že žalobce měl s trestním řízení předchozí zkušenost. Dostatečnou kompenzací za nepřiměřenou délku řízení je proto v případě žalobce samotné zastavení trestního řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním podle obsahu v rozsahu zamítavého výroku ve věci samé. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatel v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to v aplikaci prvé věty ustanovení Dovolací důvod vymezil dovolatel tak, že „odškodnění za nepřiměřenou délku trestního stíhání formou tvrzení, že poškozený se musí spokojit s tím, že jeho trestní stíhání bylo zastaveno, není odškodněním za újmu. Odškodněním je omluva, či omluva a peněžité plnění.“ Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 ) – dále jen „ “, a dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Jádrem podaného dovolání je námitka žalobce, že zastavení trestního stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení nepředstavuje způsobilé odškodnění. Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod R 58/2011 (dále jen „Stanovisko“) ve vztahu k možným způsobům odškodnění uvedl, že jiná forma náhrady ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ “), může být přiznána zejména v trestním řízení, a to v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. ). Uvedené závěry se plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno s poukazem na č. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 316/2001). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 60/2013, Nejvyšší soud dále uvedl, že zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). O další formě náhrady podle by proto bylo možno uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v řízení trestním, nejevilo jako dostačující (srov. ).

Dovolatelem vymezená právní otázka tedy již byla v judikatuře i Stanovisku Nejvyššího soudu vyřešena a dovolací soud neshledal důvod se od přijatého závěru v souzené věci odchýlit. Dovolací soud rovněž neshledal, že by v posuzované věci byl naplněn jiný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu Rozhodnutí odvolacího soudu je nadto plně v souladu s citovanou judikaturou, neboť odvolací soud se zabýval otázkou, zda zastavení trestního stíhání představuje pro poškozeného vzhledem okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy zadostiučinění dostačující.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu