Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2209/2024

30 Cdo 2209/2024-321

USNESENÍ

O. D.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 343 627,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. -295, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále také „dovolatel“) se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 343 627,90 Kč s příslušenstvím jako finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (původně pod sp. zn. ).

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2023, č. j. -272, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 343 627,90 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “., odmítl jako nepřípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v rozsudku soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.

Otázka, zda a za jakých podmínek lze odškodnit rovněž v penězích nemajetkovou újmu, která vznikla poškozenému nesprávným úředním postupem v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení za situace, kdy již bylo poskytnuto tzv. jiné odškodnění za nemajetkovou újmu (tedy např. uložením mírnějšího trestu), nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť tato dovolatelem vymezená právní otázka již byla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena a při jejím řešení se odvolací soud od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud přihlédl ke skutečnosti, že zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). O další formě náhrady podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “), by proto bylo možno uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v řízení trestním, nejevilo jako dostačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. , dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. , proti němuž směřovaly dvě ústavní stížnosti, první byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. , druhá byla zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. , citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z www.nsoud.cz). Odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, pokud dospěl k závěru, že nemajetková újma vzniklá odsouzenému pachateli trestného činu nepřiměřenou délkou trestního řízení se odčiňuje zásadně (pouze) nižší výměrou uloženého trestu. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2014. sp. zn. , v němž mimo jiné uvedl, že „… právní úprava obsažená v ustanovení , tedy právní úprava, podle které byl ukládán trest i žalobci, mezi obecnými pravidly pro ukládání trestů uvádí jako jedno z kritérií i délku trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Současná právní úprava tedy vychází z toho, že nepřiměřená délka trestního řízení by primárně měla být pachateli trestného činu kompenzována při stanovení druhu trestu a jeho výměry, je-li to samozřejmě možné. Pokud se tak stane, nepřichází v úvahu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť to je možno podle poskytnout pouze v případě, že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak“.

V napadeném rozsudku se odvolací soud řádně vypořádal a dostatečně se vyjádřil k otázce uloženého trestu, kdy tento byl uložen na spodní hranici trestní sazby právě z důvodu kompenzace nepřiměřené délky trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 60/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. ). Jak přitom vyplývá z jeho skutkových zjištění, podle odvolacího soudu v trestním řízení, pokud by nebylo průtahů v posuzovaném řízení, u žalobce v postavení obžalovaného by připadalo v úvahu uložení trestu odnětí svobody již v horní polovině zákonné sazby, odvolací soud ale zohlednil průtahy v posuzovaném řízení, které výslovně označil a vymezil, a proto uložil trest na samé dolní hranici trestní sazby. Přestože i podle dovolacího soudu je délka posuzovaného řízení jistě extrémní (byť nelze ani přehlédnout, že je tato v nezanedbatelné míře přičitatelná i skutečnostem na straně nynějšího žalobce), i shora uvedené měřitelné zmírnění trestu odnětí svobody o minimálně 2,5 roku, s ohledem na trestní sazbu 5 – 10 let uvedenou v , lze považovat za obdobně výrazné. Ani dovolací soud tak neshledává disproporci v neprospěch žalobce mezi újmou způsobenou délkou jeho trestního stíhání a poskytnutým zadostiučinění.

Co do otázky formy přiznaného zadostiučinění Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což není případ žalobce, jak bylo dovolacím soudem vysvětleno již výše. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy či výše přiměřeného zadostiučinění (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že odvolací soud řádně odůvodnil, proč se mu jeví konstatování porušení práva (včetně omluvy), které bylo poskytnuto žalovanou žalobci v rámci předběžného uplatnění nároku, společně se zmírněním trestu v posuzovaném trestním řízení, jako dostatečné zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku, dostál tak výše zmíněným požadavkům a Nejvyšší soud zde není povolán k přezkumu jeho úvah.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 9. 2024

Mgr. Vít Bičák předseda senátu