Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 980/2013

33

Cdo 980/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 1389/42, proti žalovaným 1/ A. K. a 2/ A. K., zastoupeným JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem Cheb, Komenského 2276/4, o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. září 2011, č. j. -101, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. -43, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 250.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (prodávající) a žalovaní (kupující) uzavřeli dne 29. 9. 2008 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva žalobkyně ke zde uvedeným nemovitostem na žalované za kupní cenu 2,500.000,- Kč. V článku III. kupní smlouvy se žalovaní zavázali zaplatit kupní cenu - po obdržení úvěru od Raiffeisenbank im Stiftland eG, pobočka Cheb (dále jen „banka“) - převodem na účet žalobkyně nejpozději do 31. 10. 2008. V článku V. kupní smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z kupní ceny pro případ zrušení kupní smlouvy odstoupením žalovaných nebo pro případ nezaplacení kupní ceny; současně bylo ujednáno právo žalobkyně jednostranně odstoupit od smlouvy, jestliže žalovaní nezaplatí kupní cenu podle podmínek sjednaných v článku III. Žalovaní ve sjednané lhůtě žalobkyni kupní cenu nezaplatili. Přípisem ze dne 3. 11. 2008 žalobkyně žalovaným sdělila, že od kupní smlouvy odstupuje z důvodu nezaplacení kupní ceny a že po nich požaduje zaplacení smluvní pokuty. Kupní smlouva neobsahuje žádné ujednání ohledně zajištění úvěru, který měl být poskytnut žalovaným na zaplacení kupní ceny, zřízením zástavního práva k převáděným nemovitostem. Žalobkyně se spolu se žalovanými zúčastnila informativního jednání v bance o možné zástavě převáděných nemovitostí. Zástavní smlouvu, která nebyla připravena, odmítla s tím, že se musí poradit se svým právním zástupcem a že se ozve. Žalovaní vypracování návrhu zástavní smlouvy nezajistili a žalobkyni ho nepředložili k akceptaci. Žalobkyně se žalovaným neozvala. Takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně poměřoval ustanovením , , ve znění do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srovnej ), a dovodil, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaní porušili smluvní pokutou zajištěnou povinnost zaplatit ve sjednaném termínu kupní cenu, přičemž neprokázali, že porušení této povinnosti nezavinili ( obč. zák.). Konstatoval, že žalobkyně sice měla své nemovitosti jako zástavu poskytnout, avšak žalovaní se s prvotním odmítnutím žalobkyně, které nemuselo být definitivní, spokojili. Pouhé odmítnutí žalobkyně podepsat obsahově nejistou zástavní smlouvu, která jí nebyla předložena, soud prvního stupně nepovažoval za postačující pro závěr, že žalovaní nezavinili porušení povinnosti zaplatit kupní cenu ve sjednané lhůtě.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. září 2011, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní prokázali, že porušení povinnosti zaplatit kupní cenu ve lhůtě do 31. 10. 2008 nezavinili. Vyšel z toho, že sama žalobkyně při jednání soudu dne 7. 9. (správně 10.) 2009 uvedla, že „byla před podpisem kupní smlouvy srozuměna s tím, že bude zřízeno zástavní právo k prodávaným nemovitostem pro zajištění úvěru žalovaných“. Výpovědí svědkyně R. T., která coby pracovnice banky s účastníky jednala, bylo prokázáno, že hlavním důvodem negativního postoje žalobkyně byla její obava, že prodávané nemovitosti by byly zatíženy zástavním právem v době, kdy by ještě byla vedena v katastru nemovitostí jako vlastnice. Účastníci se rozešli s tím, že se žalobkyně poradí ohledně zástavní smlouvy s právníkem a ozve se. Jestliže tak neučinila, tj. nevyjádřila kladný přístup k zřízení zástavního práva, nemělo již vypracování konkrétní zástavní smlouvy smysl. Tvrzení žalovaných, že po jednání v bance dne 29. 9. 2008 žalobkyni kontaktovali, prokazují žalobkyní doložené hovory z 8. 10. 2008 a 26. 10. 2008 a SMS žalovaného zaslaná dne 21. 10. 2008 žalobkyni. Odvolací soud tak dovodil, že žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a důvodnost z Brojí proti závěru, že jí nevzniklo právo na smluvní pokutu, neboť žalovaní nezavinili porušení zajištěné povinnosti. Prosazuje názor, že nebylo její povinností zřizovat na svých nemovitostech zástavní právo nebo jakkoli napomáhat žalovaným při získání úvěru na zaplacení kupní ceny. Bylo na žalovaných, jaký způsob splnění povinnosti zaplatit kupní cenu ve lhůtě zvolí. Dovolacímu soudu proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní se ztotožnili se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Zdůrazňují, že za situace, kdy žalobkyně nedodržela svůj ústní příslib poskytnout své nemovitosti jako zástavu k zajištění úvěru, nezavinili porušení povinnosti zaplatit jí kupní cenu ve lhůtě.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „ “ (srovnej čl. II bod 7. ).

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení ( a 4 ) a je přípustné podle

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila správnost právního závěru, že žalovaní nejsou povinni zaplatit jí smluvní pokutu, neboť porušení povinnosti, na něž byl vznik práva na smluvní pokutu vázán, nezavinili.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 544 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).

Podle § 545 odst. 3 obč. zák. nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

Povinnost zaplatit smluvní pokutu je ze zákona vázána na dlužníkem zaviněné porušení povinnosti, přičemž zavinění dlužníka se předpokládá (pokud ovšem z dohody účastníků nevyplývá něco jiného). Důkazní břemeno o nedostatku zavinění spočívá na dlužníkovi. Pojem zavinění není v blíže vymezen. Zavinění bývá definováno jako psychický vztah jednající osoby k vlastnímu protiprávnímu jednání. Z hlediska obč. zák. postačuje k naplnění podmínky zavinění nedbalost nevědomá (tj. jednající osoba neví, že může způsobit porušení povinnosti, ačkoli by to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měla a mohla). Protože smluvní pokutou mohou být zajištěny povinnosti obou účastníků smlouvy případně jen některého z nich anebo jen některé z povinností, je třeba hodnotit zavinění vždy jen ve vztahu k porušení té povinnosti, jež je zajištěna smluvní pokutou.

V posuzované věci, jak je zřejmé z obsahu kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2008 (§ 35 odst. 2 obč. zák.), bylo smluvní pokutou zajištěno - mimo jiné - splnění povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni kupní cenu (viz článek V. odst. 1 kupní smlouvy). Z článku III. kupní smlouvy se přitom podává, že kupní cenu 2,500.000,- Kč zaplatí žalovaní žalobkyni po obdržení úvěru od banky převodem na účet žalobkyně nejpozději do 31. 10. 2008. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že v době uzavření kupní smlouvy žalovaní s bankou ještě smlouvu o úvěru neuzavřeli a že předpokladem získání úvěru bylo jeho zajištění zástavou. Žalobkyně sice žalovaným před uzavřením kupní smlouvy ústně přislíbila, že ke zřízení zástavního práva k zajištění úvěru poskytne své převáděné nemovitosti, avšak jednoznačné vymezení zástavního práva se závazkem žalobkyně zástavní smlouvu uzavřít nebylo v kupní smlouvě ani jiné ě obsaženo. Při následném informativním jednání v bance žalobkyně uzavření zástavní smlouvy bez porady s právním zástupcem odmítla s tím, že svůj postoj sdělí později. Již tyto zjištěné skutkové okolnosti dovolují učinit závěr, že žalovaní porušení povinnosti zaplatit žalobkyni kupní cenu zavinili alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. V situaci, kdy v době uzavření kupní smlouvy neměli bankou poskytnutý úvěr na úhradu kupní ceny, měli a mohli předvídat, že při vyřizování úvěru mohou vzniknout komplikace a průtahy, jež jsou způsobilé ohrozit včasné splnění jejich závazku. To platí tím spíše, že předpokladem poskytnutí úvěru bylo jeho zajištění zástavním právem, přičemž zástavou neměly být nemovité věci v jejich vlastnictví, ale ve vlastnictví žalobkyně, jejíž závazek ve vztahu k uzavření konkrétní zástavní smlouvy nebyl obsahem žádného smluvního ujednání (pouhý příslib či srozumění žalobkyně není právně závazným jednáním, jež by mohlo být dostatečné z hlediska jistoty získání úvěru). Vzhledem k řečenému dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že žalovaní nejsou povinni zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, neboť porušení zajištěné povinnosti nezavinili. Pro závěr o zavinění žalovaných je již bez významu zjištění odvolacího soudu, že se žalovaní následně po neúspěšné schůzce v bance snažili telefonicky jednat s žalobkyní o uzavření zástavní smlouvy.

Jelikož se žalobkyni podařilo prostřednictvím námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle zpochybnit správnost napadeného rozsudku, dovolací soud jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí, kterým se řízení končí, rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. února 2014

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu