Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 935/2012

29

Cdo 935/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně METALURGIE, s. r. o., se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, V korytech 972/12, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25260090, proti žalovanému Ing. T. H., zastoupenému Mgr. Petrem Macákem, advokátem, se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Kolínská 1686/13, PSČ 130 00, o zaplacení 316.891,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2011, č. j. -195, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. února 2010, č. j. -177, uložil žalovanému zaplatit žalobci 316.891,- Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 9. listopadu 2001 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. října 2011, č. j. -195, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 316.891,- Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 9. listopadu 2001 do zaplacení zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Jde přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 5. června 2007, č. j. -119, zrušil rozsudek ze dne 29. května 2006, č. j. -104, jímž soud prvního stupně žalobě vyhověl.

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) Žalovaný byl v období od 16. března 2000 do 27. listopadu 2000 jednatelem žalobkyně.

2) Při „přebírání společnosti novými jednateli byl zjištěn inventurní rozdíl ve výši 316.891,04 Kč“, jehož zaplacení se žalobkyně domáhá z titulu náhrady škody za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře podle , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).

3) Žalovaný se brání tím, že schodek vznikl ještě před jeho nástupem do funkce a neodpovídá za něj. Současně uplatnil námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku jednostranného započtení.

Na takto ustaveném základu odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Tvrdí-li žalobkyně, že jí vznikla škoda, musí ji prokázat. Žalobkyně dovozuje vznik škody z nesrovnalosti mezi evidovaným a skutečným stavem majetku, tvrdíc, že žalovaný porušil povinnost zajistit řádné vedení účetnictví a evidence. To však samo o sobě o vzniku škody jako majetkové újmy nic nevypovídá.

Žalobkyně netvrdila a tím méně doložila, že by schodek na majetku vznikl za dobu výkonu funkce žalovaným. Přitom žalovanému není „cokoli konkrétně vytýkáno“. Dovodil-li soud prvního stupně, že v případě vzniku schodku před nástupem žalovaného do funkce měl žalovaný zjistit, kdo za schodek odpovídá a požadovat od něj náhradu, jde o tvrzení jdoucí nad rámec žalobou vymezeného skutku.

Celá žaloba, uzavřel odvolací soud, pramení z nepochopení rozdílu mezi odpovědností zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách zjištěný při inventuře, a odpovědnost jednatele za porušení jeho povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení před odvolacím soudem je zatíženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (uplatňujíc tak dovolací důvody vymezené v ustanovení ) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vadu řízení dovolatelka spatřuje v absenci poučení podle Odvolacímu soudu vytýká, že nebyla „po celé řízení vyzvána, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání“. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalobkyně dosud žalobou uplatněnou pohledávku neprokázala, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

V rovině právního posouzení věci pak dovolatelka namítá, že odvolací soud chybně vyložil ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. v rozsahu, v němž upravuje nesení důkazního břemene. V této souvislosti dovozuje, že důkazní břemeno o tom, „zda ke škodě skutečně došlo v důsledku porušení jeho povinnosti, kterou nevykonával s péčí řádného hospodáře“ přešlo na žalovaného. Jakkoliv v řízení zůstalo sporné, zda jednal s péčí řádného hospodáře, je to právě žalovaný, kdo nese v tomto směru důkazní břemeno. Přitom „skutečnost, že jednal s péčí řádného hospodáře“, žalovaný neprokázal.

Nehledě k tomu odvolací soud pominul, že žalovaný pohledávku žalobkyně uznal, když se proti ní snažil započíst svoji údajnou pohledávku za žalobkyní; jakkoliv je zápočet podle názoru dovolatelky neplatný, je z něj zřejmé, že žalovaný pohledávku dle § 407 odst. 3 obch. zák. uznal.

Dovolání je přípustné podle

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávný výklad obch. zák., jde-li o otázku nesení důkazního břemene, přehlíží, že žalovaný se měl tvrzeného porušení náležité péče dopustit v období před 1. lednem 2001, kdy byla do ustanovení obch. zák. () včleněna úprava přenosu důkazního břemene na člena představenstva akciové společnosti (resp. v souladu s obch. zák. jednatele společnosti s ručením omezeným). Jak přitom Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, úpravu přenosu důkazního břemene na člena představenstva (resp. jednatele) podle ustanovení obch. zák. nelze vztahovat na jednání, k nimž došlo před 1. lednem 2001 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. , k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 10. března 2009, sp. zn. , nebo v rozsudcích ze dne 29. července 2010, sp. zn. či ze dne 19. června 2012, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu). V projednávané věci dovolatelka nese důkazní břemeno i ve vztahu k tvrzení, že žalovaný nejednal s náležitou péčí.

Nejvyšší soud shledává správným i závěr odvolacího soudu, podle něhož ze samotné skutečnosti, že evidovaný stav majetku neodpovídá stavu skutečnému, nelze dovozovat vznik škody, ani usuzovat na její výši. Dovolatelka se tudíž mýlí, má-li za to, že v řízení byl vznik škody prokázán. Prokázány ostatně dosud nebyly ani ostatní předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jednatel odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem náležité péče, resp. péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s náležitou péčí, resp. péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Důvodnou však Nejvyšší soud shledává námitku dovolatelky uplatněnou v rovině dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení Jak totiž plyne z obsahu spisu, odvolací soud – vycházeje z odlišného právního názoru než soud prvního stupně – změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl žalobu proto, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, aniž by žalobkyni bylo poskytnuto poučení podle a 3 o tom, v jakém směru musí doplnit rozhodující skutečnosti, k jakým tvrzením musí označit důkazy a jaké budou následky nesplnění této výzvy. Tím však zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i judikaturu v něm citovanou).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadený rozsudek podle část věty za středníkem pro tuto vadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu