Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2374/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce C. D., zastoupeného Mgr. Markem Epsteinem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 823/9, proti žalované MUDr. Z. G., zastoupené JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, o 68.602,06 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č.j. -76, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 4. 2012, č.j. -35, tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 68.602,06 EUR se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání, jímž žalovaná rozhodnutí odvolacího soudu napadla, není přípustné.

Dovoláním zpochybněné právní otázky, které již byly předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci ( , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 , dále jen „“).

Závěr, že uznání dluhu z 9. 7. 1995 je platným právním úkonem, protože netrpí neurčitostí a je srozumitelný ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“), odpovídá tomu, co Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , a ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. .

Závěr, podle něhož právo žalobce není promlčeno, jestliže v uznávacím prohlášení byla ve smyslu § 110 odst. 1, části věty druhé za středníkem, obč. zák., uvedena lhůta k plnění (sedm let po výzvě k úhradě dluhu, kterou mohl žalobce učinit již 10. 7. 1995, tj. dnem následujícím po uznání dluhu, a od jejíhož uplynutí počala běžet desetiletá promlčecí doba, jejíž konec připadl na 10. 7. 2012), odvolací soud přijal v intencích rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 14. 12. 2012, sp. zn. .

Skutkové výhrady žalované (že nepodepsalau z 9. 7. 1995, že jí žalobce peníze nepůjčil) jsou bezcenné; nepředstavují totiž uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu ( ). Stejný osud stíhá i námitku nesprávnosti výkladu právního úkonu (uznání dluhu) podle obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. ledna 2014

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu