Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2678/2013

U S N E S E N Í

M. Ch.

České republice - Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č. j. -152, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění (viz čl. II bodu 7. ), dále jen „“, dovolání žalobce, neboť v něm chybí způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

V usnesení ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. (všechna zde uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval: „Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu) s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a příslušné ustálené judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit.“

Velmi podobná situace nastala v nyní posuzovaném případě. Podle žalobce „posouzení odpovědnosti státu za škodu - jeho nečinností, jako jednou z forem protiprávního jednání a škodou vzniklou žalobci patří mezi otázky, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny, a pakliže ano (s negativním důsledkem pro dovolatele), pak by měla být tato právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak“. Tato „právní otázka“ však není žádnou konkrétní otázkou, tím méně otázkou výkladu hmotného nebo procesního práva ve smyslu Také „vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou“ není otázkou výkladu hmotného nebo procesního práva, když zjištění existence vztahu příčinné souvislosti mezi konkrétní příčinou a jejím následkem je otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Ani z dalšího textu dovolání není patrné, o kterou, dovolacím soudem dosud nevyřešenou, právní otázku jde. Bez vytýčení této otázky však není možné uvažovat o způsobilém vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. ). Pokud má žalobce naopak za to, že tato „právní otázka“ již byla dovolacím soudem vyřešena, ale měla by být vyřešena jinak, musí, vedle identifikace této otázky, taktéž uvést, „od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Ani tomuto požadavku dovolání žalobce nedostálo.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 14. ledna 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu