Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1459/2012

29 Cdo 1459/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele Ing. P. P., zastoupeného Mgr. Ivo Siegelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, za účasti 1/ Stavebního bytového družstva Zábřeh, se sídlem v Zábřehu, Havlíčkova 523/20, PSČ 789 01, identifikační číslo osoby 00053490, zastoupeného JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou, se sídlem v Zábřehu, Valová 301/16, PSČ 789 01, 2/ V. D. a 3/ J. P., o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2011, č. j. -152, takto:

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 27. dubna 2011, č. j. -117, zamítl Krajský soud Ostravě - pobočka v Olomouci návrh na určení, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva Zábřeh (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výroky II. až IV.].

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o neplatnosti dohody o zajišťovacím převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu uzavřené navrhovatelem a V. D. dne 26. května 2010 (dále jen „dohoda“), v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý až čtvrtý).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , (dále jen „ ).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Výklad článku IV. odstavce 3 dohody, učiněný odvolacím soudem, podle něhož ujednání, že navrhovatel je v případě prodlení jmenované se splněním povinností ze smlouvy o úvěru oprávněn uspokojit své pohledávky ze smlouvy o úvěru z členských práv a povinností, představuje faktické sjednání tzv. propadné zástavy, má Nejvyšší soud za souladný s výkladovými pravidly určenými ustanoveními , a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Problematikou tzv. propadných zástav se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 5. září 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 131; ve vztahu k zajišťovacímu převodu práv pak v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“). Judikatura je (mimo jiné) ustálena i v závěru, podle něhož zajišťovací převod práva sjednaný ve formě tzv. propadné zástavy je absolutně neplatným právním úkonem.

Dovolání pak je polemikou se závěry Nejvyššího soudu formulovanými a odůvodněnými v R 45/2009, od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v projednávané věci.

Důvod připustit dovolání podle tedy Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a dalším účastníkům řízení podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2014

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu