Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
86E9B6486643D580C1257C710035EA67.html
HTML · 12.92 KB
No categories available
29 Cdo 1459/2012
29 Cdo 1459/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele Ing. P. P., zastoupeného Mgr. Ivo Siegelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, za účasti 1/ Stavebního bytového družstva Zábřeh, se sídlem v Zábřehu, Havlíčkova 523/20, PSČ 789 01, identifikační číslo osoby 00053490, zastoupeného JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou, se sídlem v Zábřehu, Valová 301/16, PSČ 789 01, 2/ V. D. a 3/ J. P., o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 122/2010 , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2011, č. j. 8 Cmo 218/2011 -152, takto:
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. dubna 2011, č. j. 30 Cm 122/2010 -117, zamítl Krajský soud Ostravě - pobočka v Olomouci návrh na určení, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva Zábřeh (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výroky II. až IV.].
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o neplatnosti dohody o zajišťovacím převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu uzavřené navrhovatelem a V. D. dne 26. května 2010 (dále jen „dohoda“), v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý až čtvrtý).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 , § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Výklad článku IV. odstavce 3 dohody, učiněný odvolacím soudem, podle něhož ujednání, že navrhovatel je v případě prodlení jmenované se splněním povinností ze smlouvy o úvěru oprávněn uspokojit své pohledávky ze smlouvy o úvěru z členských práv a povinností, představuje faktické sjednání tzv. propadné zástavy, má Nejvyšší soud za souladný s výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku , a § 266 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98 , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03 , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Problematikou tzv. propadných zástav se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 5. září 2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/99 , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 131; ve vztahu k zajišťovacímu převodu práv pak v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006 , uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“). Judikatura je (mimo jiné) ustálena i v závěru, podle něhož zajišťovací převod práva sjednaný ve formě tzv. propadné zástavy je absolutně neplatným právním úkonem.
Dovolání pak je polemikou se závěry Nejvyššího soudu formulovanými a odůvodněnými v R 45/2009, od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v projednávané věci.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. tedy Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a dalším účastníkům řízení podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu