Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3428/2013

29 Cdo 3428/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce R. N. LLC, zastoupeného Mgr. Martinem Běhounkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Přívozní 1054/2, PSČ 170 00, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Alexandrou Juráčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Markétská 1/28, PSČ 169 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2013, č. j. -82, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. dubna 2013, č. j. -82, potvrdil rozsudek ze dne 10. července 2012, č. j. -51, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. ledna 2012, č. j. -4, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 75.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 250,- Kč a náklady řízení.

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, neboť „je toho názoru, že právní otázka soudů obou stupňů má být vyřešena jinak“.

Dovolatel akcentuje, že v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. ledna 2013, sp. zn. , „bylo postupem soudu prvního stupně, který nepřihlédnul k omluvě žalovaného, žalovanému znemožněno doplnit své podání o důkazy a námitky, tak, aby mohl mít úspěch ve věci“.

Podle dovolatele je s ohledem na ustanovení , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně , věřitel povinen při vystavení směnky zajišťující plnění spotřebitelského úvěru postupovat takovým způsobem, aby dlužníkovi umožnil stejnou obranu proti nabyvateli směnky, jako proti původnímu věřiteli“; to v případě směnky vystavené na řad s ohledem na ustanovení čl. I. , zákona směnečného a šekového, splněno není.

Dále poukazuje na skutečnost, že i směnečná dohoda je svým charakterem spotřebitelskou smlouvou podle ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), pročež „nemožnost uzavřít dohodu o vyplnění směnky na řad“ plyne i z ustanovení obč. zák. Z toho dovozuje neplatnost „dohody o právu vyplňovacím“ podle ustanovení obč. zák.

Konečně namítá, že „soudu prvního stupně muselo být známo z jeho úřední činnosti, že žalobce nabyl tisíce směnek na řad od společnosti FINPOMOC.CZ, přičemž jako osoba podnikající v oblasti pohledávek musel ověřovat původ těchto směnek“ a jednal tak při nabývání směnky ke škodě směnečného dlužníka.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

V části, ve které směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného podle ustanovení , (dále jen „ ), zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Z obsahu dovolání je zjevné, že neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ); o tom, že pro uvedenou vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat, pochyb není. Srov. v této souvislosti např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 23. července 2013, sp. zn. .

Závěr, podle něhož to, že „právní otázka soudů obou stupňů má být vyřešena jinak“ (resp. „že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“), není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, přitom Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. .

Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů „doplňuje“, že „kauzální“ námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu byly neurčité (viz č. l. 5 - 6) a tato jejich vada nebyla ani v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně odstraněna.

Výhradou, podle níž mu „postupem soudu prvního stupně (…) bylo znemožněno doplnit podání o důkazy a námitky tak, aby mohl mít úspěch ve věci“, pak dovolatel nevymezuje dovolací důvod (neuvádí ani právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, ani v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá) [ )], nýbrž tvrdí existenci zmatečnostní vady podle ustanovení ; k jejímu prověření ovšem slouží žaloba pro zmatečnost (srov. např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2013

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu