Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2603/2013

23 Cdo 2603/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, proti žalované Step TRUTNOV a.s., se sídlem Praha 1, Na příkopě 1047/17, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25276956, zastoupené JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem Pardubice, Škroupova 561, o zaplacení 128 307,90 Kč a 34 244,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 ECm 26/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. -222, takto:

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. -222, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud České republiky dovodil, že z dopisu věřitele označeného jako inventarizace pohledávek, k němuž dovolatelka jako dlužník pouze připojila bez dalšího komentáře podpis hlavní účetní, nelze dovodit její úmysl uznat svůj závazek s účinky vymezenými v obchodního zákoníku). Závěry uvedeného rozhodnutí dopadají i na danou věc. Pro posouzení věci je nerozhodné, že přehled o existenci závazků opakovaně vystavila sama žalovaná (dlužnice), jak namítá dovolatel. Rozhodující je, že z přehledu závazků a samotné inventarizace pohledávek a závazků bylo možno dovodit pouze úmysl zrekapitulovat evidenci pohledávek a nikoliv projev vůle směřující ve smyslu obchodního zákoníku k uznání závazků. Pouhé nezpochybnění existence závazků nelze považovat za projev vůle směřující k uznání závazků.

Na uvedené ustálené judikatuře nemá Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, důvod nic měnit, jak vyplývá i z ostatních jeho rozhodnutí např. ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , a ze dne 3. prosince 2008, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud judikoval, že obsahující pouhý seznam faktur, zaslaná jako informace o tom, že žalovaná má ve svém účetnictví evidovány závazky, není projevem vůle směřujícím k následkům, které zákon s uznáním závazku spojuje.

Všechna uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz

Pokud dovolatel namítá, že žalovaná po dobu několika let proti jeho pohledávkám ničeho nenamítala a úplnou úhradu pohledávek přislíbila obratem poté, co dostane zaplacenu cenu díla od investora, čímž žalobce uváděla v omyl s cílem obchodního partnera přesvědčit o tom, že není nutné pohledávky soudně vymáhat a tím dosáhnout promlčení nároku, což je podle dovolatele v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák., neodůvodňuje ani tato námitka přípustnost dovolání. Tato otázka byla již v rozhodování Nejvyššího soudu řešena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , podle něhož dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.). Uvedené výjimečné okolnosti ze skutkových zjištění nevyplynuly, když odvolací soud vyšel ze závěru, že žalovaná svým jednáním nezpůsobila marné uplynutí promlčecí doby, přičemž žalobci nic nebránilo, aby své nároky u soudu uplatnil včas před uplynutím promlčecí doby.

Namítá-li dovolatel procesní vady spojené s námitkou nedostatečného a nepřesvědčivého se vypořádání s námitkami žalobce během řízení, nejedná se o přípustný dovolací důvod podle , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. ledna 2014

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu