Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1148/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Komárka, zastoupeného Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2014 č. j. -256, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2013 č. j. -222 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2012 č. j. 2 ECm 26/2009-184, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2012 č. j. 2 ECm 26/2009-184 byla zamítnuta žaloba stěžovatele o zaplacení částek ve výši 128 307,90 Kč a 34 244,25 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé v rozsudku ze dne 19. 2. 2013 č. j. -222 jako věcně správné potvrdil. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2014 č. j. -256 pro nepřípustnost odmítnuto. Obecné soudy zamítly žalobu na plnění z důvodu neprokázání existence pohledávek a promlčení práva.

3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nepřezkoumatelným odůvodněním rozhodnutí obecných soudů v otázkách posouzení dohody o uhrazení faktur ze dne 22. 5. 2003, hodnocení inventarizace pohledávek a promlčení práva. Stěžovatel namítal rovněž pochybení soudů spočívající v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Nejvyššímu soudu vytkl nesprávné posouzení (ne)přípustnosti dovolání v důsledku procesních vad rozhodnutí nižších obecných soudů.

II.

Právní posouzení

4. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

5. Nejvyšší soud se při posouzení přípustnosti dovolání nedopustil ústavněprávního pochybení. K odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) by došlo tehdy, pokud by soud nezákonně zbavil jednotlivce ochrany, a ten by proto nemohl být ve sporu úspěšný - což nelze dovodit v dané věci, kde rozhodnutí nižších obecných soudů o žalobě na plnění nevykazují nedostatky dosahující ústavní intenzity. Soudy vyšly z dostatečných skutkových zjištění a posoudily aplikaci zákonných norem o promlčení práva a uznání dluhu, jež v uspokojivé míře se zřetelem ke skutkovému stavu vyložily. Napadená rozhodnutí obecných soudů nelze označit za formalistická, neodůvodněná nebo rozporná s obecnými zásadami spravedlnosti. Soudy se při rozhodování dostatečně vypořádaly s uplatněnými nároky na plnění. Závěry jimi vyslovené nemají excesivní povahu, která by pro Ústavní soud založila oprávnění k provedení zásahu.

6. Obecné soudy nevybočily zamítnutím žaloby stěžovatele z ústavních kautel. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv.

7. Z výše řečených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu