Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1984/2013

25 Cdo 1984/2013

U S N E S E N Í

Mgr. P. H.

IDEAL-TOUR PRAHA, s. r. o.,

se sídlem v Praze 9, Freyova 5, IČO: 257 03 269, zastoupené Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, o 33.636,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2013, č. j. -210, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 mezitímním rozsudkem ze dne 18. května 2012, č. j. -176, rozhodl, že žaloba je co do základu důvodná s tím, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Vyšel ze zjištění, žalobce se v září 2005 účastnil zájezdu do Paříže pořádaného žalovanou společností a při cestě mezi nástupní a cílovou stanicí se mu ztratila cestovní taška. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ústně u vedoucí zájezdu již v okamžiku zjištění ztráty zavazadla a ještě v autobuse sepsal svůj požadavek, což vedoucí zájezdu odmítla podepsat. Po provedeném řízení a po zhodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí svědků, dospěl soud k závěru, že žalobce prokázal, že řádně a včas uplatnil nárok na náhradu škody podle § 852i odst. 2 obč. zák. a jeho nárok je co do základu po právu.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. ledna 2013, č. j. -210, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Dovodil, že škoda spočívající ve ztrátě zavazadla, jež žalobci vznikla, je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované dopravit zavazadlo do místa určení, která vyplývá z cestovní smlouvy. Odpovědnost cestovní kanceláře za škodu podle § 852i odst. 2 obč. zák. je odpovědností za výsledek, ke ztrátě zavazadla došlo během doby, kdy přepravu zavazadla zajišťovala podle smlouvy žalovaná, nebylo prokázáno, že by škodu způsobil žalobce, a je irelevantní, zda ztrátu zavazadla zjistil při první či další zastávce autobusu, podstatné je, že ji zjistil ještě během cesty do Paříže. Nárok na náhradu škody uplatnil ústně u vedoucí zájezdu v prekluzívní lhůtě a ta okolnost, že nárok neuplatnil u pojišťovny, nezbavuje žalovanou povinnosti nahradit mu škodu.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podrobně rekapituluje průběh celé kauzy a dovozuje, že důkazy prokazující písemné uplatnění nároku na náhradu škody jsou falzifikáty a že z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce uplatnil ústně nárok na náhradu škody, neboť se jednalo pouze o oznámení ztráty zavazadla a nikoli také o uplatnění nároku na náhradu škody. Dovozuje, že tento jednostranný právní úkon nesplňoval požadavky kladené na uplatnění nároku ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. a ). Uvádí, že svědkyně, která uplatnění nároku ústně potvrdila, odpovídala na sugestivní otázku, a poněvadž právo nebylo u žalované uplatněno ve lhůtě 3 měsíců, je prekludováno. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu a žalobu zamítl nebo aby jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání žalované rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „ “) – srov. čl. II bod 1 a 7

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předpoklady přípustnosti podle splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají soudům nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o tom, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované ve lhůtě stanovené v ust. obč. zák.; není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní (srov. ).

Pokud dovolatelka namítá, že žalobce během cesty do Paříže pouze oznámil ztrátu zavazadla pracovnici žalované a jeho ústní projev nebyl uplatněním nároku na náhradu škody ve smyslu rozhodnutí dovolacího soudu pod sp. zn. a , přehlíží, že podle skutkových zjištění, z nichž při svém rozhodnutí soudy nižších stupňů vycházely, žalobce v souvislosti se ztrátou zavazadla uplatnil svůj nárok vůči pracovnici žalované slovy, že „uplatňuje náhradu škody“ a vyhotovil soupis, který zaměstnankyně žalované odmítla podepsat nebo převzít, což i ve smyslu uvedených rozhodnutí dovolacího soudu je dostatečné k uplatnění nároku na náhradu škody.

K dalším námitkám v dovolání lze dodat, že k vadám řízení uvedeným v dovolací soud přihlédne pouze, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ), což není tento případ.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalované podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu