Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3277/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Hvězdlice, a. s., se sídlem ve Chvalkovicích 152, PSČ 683 41, identifikační číslo osoby 25 30 04 91, zastoupené JUDr. Jiřím Hanečkem, advokátem, se sídlem v Ivanovicích na Hané, Palackého nám. 796/11, PSČ 683 23, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Habartovi, jako správci konkursní podstaty úpadce ZD Hvězdlice, družstva se sídlem ve Chvalkovicích – v likvidaci, identifikační číslo osoby 00 14 16 15, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. května 2011, č. j. -215, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. května 2011, č. j. -215, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 27. srpna 2010, č. j. -164, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „“), na ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“), na ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) a na ustanovení , o konkursu a vyrovnání – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že smlouvy o převodu vlastnictví sporných nemovitostí uzavřené mezi žalobkyní (jako osobou oprávněnou) a úpadcem (jako osobou povinnou) ve dnech 31. října 1996 a 23. září 1997 (dále jen „smlouvy o převodu vlastnictví“) jsou absolutně neplatné „pro neurčitost nároku oprávněné osoby, který měl být jednotlivými smlouvami vypořádán (uspokojen)“.

Přitom zdůraznil, že ze smluv o převodu vlastnictví „není zřejmé, jaké nároky a kterých (původních) oprávněných osob ze zákona o půdě, případně jsou jednotlivými smlouvami vypořádávány“. Neurčitost nároků je dána i tím, že „žalobkyně v době uzavření smluv o převodu vlastnictví měla vůči úpadci více pohledávek postoupených oprávněnými osobami a smlouvy byly uzavírány právě za účelem vypořádání nároků těchto oprávněných osob, avšak smlouvy o převodu nemovitostí na smlouvy o postoupení pohledávek nijak neodkazují“.

Konečně odvolací soud přitakal i závěru soudu prvního stupně, podle něhož se žalobkyně nestala vlastníkem sporných nemovitostí ani na základě vydržení (§ 134 odst. 1 obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“) namítajíc, že „postupované pohledávky měly původ v transformaci úpadce podle a přiznanými majetkovými podíly byly vyřízeny také restituční nároky podle zákona o půdě. Původ i výši pohledávek osvědčoval i transformační projekt úpadce – soupis majetkových podílů, který měl k dispozici úpadce i žalobkyně. Pohledávky byly prokazovány také majetkovými listy oprávněných osob a po jejich úmrtí dědickými soudními rozhodnutími. Stejnopisy smluv o postoupení pohledávek byly předávány úpadci, který vůči výši ani důvodu pohledávek nevznesl po porovnání s transformačním projektem námitky a poskytoval na jejich vypořádání plnění svým majetkem“.

Dovolatelka dále poukazuje na ustanovení a 3 zákona o půdě a zdůrazňuje, že „po postoupení pohledávky jde o pohledávku postupníka, kterou zákon výslovně umožňuje sčítat i s jinými pohledávkami vzniklými podle zákona o půdě a . Vyčíslení vypořádávaného nároku v převodní smlouvě jednou finanční částkou ze souhrnu pohledávek sečtených nelze považovat za neurčité a vyvozovat z něj neplatnost smlouvy“. V této souvislosti dovolatelka odkazuje na důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 8. června 1995, sp. zn. a dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2009, č. j. a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2010, č. j. , ve kterých oba soudy „za obdobných okolností“ vyslovily právní názor, podle něhož smlouvy o převodu nemovitostí nejsou absolutně neplatné.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že závěr o (ne)platnosti smluv o převodu vlastnictví (pro neurčitost podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. z důvodu absence vymezení pohledávek, které měly na základě jednotlivých smluv o převodu vlastnictví zaniknout – měly být „zapraveny“ převodem sporných nemovitostí) formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu