Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 952/2013

20 Cdo 952/2013

U S N E S E N Í

JUDr. D. S.

OFEX – stav, spol. s r.o.,

se sídlem v Praze 4, Pod Stárkou 4, identifikační číslo osoby 40230848, pro částku 22 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 9. srpna 2012, č. j. -60, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 21. března 2012, č. j. -53, okresní soud (bez návrhu) zastavil výkon rozhodnutí nařízený zřízením soudcovského zástavního práva na tam specifikovaném pozemku. Své rozhodnutí s poukazem na ustanovení odůvodnil skutečností, že předmětný pozemek byl tam citovanými rozhodnutími vydanými proti oprávněnému na základě excindační žaloby právního nástupce povinné Mgr. D. F. z výkonu rozhodnutí vyloučen.

Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že Mgr. F. vlastnictví k předmětnému pozemku nabyl s účinky ke dni podání návrhu na vklad, tj. 16. června 1998, tedy před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Protože předmětný pozemek byl – pravomocně ke dni 9. ledna 2012 – z výkonu rozhodnutí vyloučen, je to důvodem k zastavení výkonu podle

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení „ a c) “, aniž však vysvětluje, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, oprávněný ohlašuje všechny tři dovolací důvody. Bez specifikace, v čem by mělo naplnění každého z nich spočívat, zdůrazňuje, že jak v řízení (sp. zn. ), v němž bylo excindační žalobě Mgr. F. vyhověno, tak v řízení (sp. zn. ), ve kterém soud jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí vyhověl také, podal dovolání, takže soud měl podle něj v předmětném řízení do vydání rozhodnutí o těchto dovoláních počkat. Podle jeho názoru „v daném případě spěch vůbec nebyl na místě. Když zákon neumožňuje přerušení exekučního řízení, soud je neměl z vlastní iniciativy zahájit, a když k tomu došlo, krajský soud měl několik týdnů, resp. měsíců do rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkat, resp. rozhodnutí okresního soudu jako předčasné zrušit, jelikož návrhem účastníků není vázán. Tento spěch je krajně podezřelý, zváží-li se, že soudy dosud v předmětné věci byly léta nečinné.“ Oprávněný má za to, že dovolání je podáno i v souladu s ustanovením , jelikož jde o stejný předmět řízení týkající se týchž účastníků, což soudy obou stupňů rovněž pominuly. Dále pak vysvětluje, že „k rozmělnění skutku (žalovaného nároku) došlo vinou soudu prvního stupně v hl. věci, když tento evidentně stranil straně žalované a nárok oprávněného byl po zásazích soudu odvolacího přiznáván postupně po částech (salámovou metodou), od čehož se pak odvíjely i jednotlivé návrhy na nařízení výkonu rozhodnutí.“ V dalších podrobnostech poukazuje na svá předchozí dovolání podaná v řízeních sp. zn. a (správně a ).

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatel (navíc kromě odkazu na ustanovení § 237 odst. 1 písm.

b)

, jenž je ovšem zcela nepřípadný, jelikož napadenému usnesení žádné kasační rozhodnutí nepředcházelo) však žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by napadené rozhodnutí mělo mít zásadní právní význam ve smyslu ustanovení písm.

c)

, nevymezuje. Namítá-li nesprávnost závěru odvolacího soudu, podle nějž „je prodávající ve vztahu k převáděné nemovitosti pozdější vlastníkem než kupující, takže proti novému vlastníku nelze vést výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení ,“ pak na takovém závěru napadené rozhodnutí, odůvodněné výlučně ustanovením , nespočívá.

Odkazuje-li oprávněný na svá dovolání v řízeních o excindační žalobě právního nástupce povinné a o jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí vedeného proti němu, pak Nejvyšší soud konstatuje, že obě dovolání byla jako nepřípustná odmítnuta, a to v řízení sp. zn. usnesením Nejvyššího soudu z 25. září 2012, sp. zn. , a v řízení sp. zn. usnesením téhož soudu z 31. října 2013, sp. zn. .

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že povinné, jež by jinak měla na tuto náhradu právo podle ustanovení , a , náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu