Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2177/2011

U S N E S E N Í

JUDr. D. S.

D. F.

, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , pro částku 168 733,- Kč s příslušenstvím, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 3. 2. 2010, č. j. -91, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 24. 2. 2009, č. j. -74, okresní soud zastavil podle ustanovení výkon rozhodnutí nařízený usnesením z 18. 6. 2003 (, 16, 24, 45) proti nynějšímu povinnému D. F. podle jako proti pozdějšímu vlastníku prodejem tam specifikované nemovitosti, k níž (a k dalším) předtím zřídil soudcovské zástavní právo ve vykonávacích řízeních vedených proti původní povinné z exekučního titulu, společnosti OFEX – stav spol. s r. o. Okresní soud, jenž „za základní otázku považoval posouzení, zda lze povinného, který není povinným z exekučního titulu (tím byla a je společnost OFEX – stav spol. s r. o.), považovat za pozdějšího vlastníka nemovitosti, a zda tedy lze vést výkon rozhodnutí i na nemovitosti v jeho vlastnictví (původně náležející povinné OFEX – stav spol. s r. o.)“, uzavřel, že „poněvadž k nabytí vlastnictví k nemovitosti povinným došlo na základě kupní smlouvy ze 16. 6. 1998 a vkladu do katastru nemovitostí s účinky k témuž dni, stalo se tak dříve, než byla předmětná nemovitost postižena výkonem rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Povinného tedy není možno posuzovat jako pozdějšího vlastníka nemovitosti a jeho nemovitost nelze – bez ohledu na to, že byly splněny podmínky pro nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva – postihnout výkonem rozhodnutí, jak má na mysli ustanovení Pozdějším vlastníkem, uzavírá okresní soud, je pouze ten, kdo nemovitost od povinného nabyl poté, co soudcovské zástavní právo vzniklo.

Napadeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněného usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházeje ze zjištění, že povinný uzavřel dne 16. 6. 1998 se společností OFEX – stav spol. s r. o. (v nalézacím řízení žalovanou, dlužnicí) kupní smlouvu, která „byla dána“ téhož dne ke vkladu katastrálnímu úřadu, jenž o vkladu rozhodl dne 12. 7. 2001 a zapsal jej 3. 12. 2001, přičemž oprávněný podal návrhy na zřízení soudcovského práva k jednotlivým nemovitostem dne 15. 3. 2000, 31. 1. 2001 a 4. 5. 2001, krajský soud dospěl k závěru, že „pozdějším vlastníkem je ten vlastník, který nabyl nemovitost s účinky poté, kdy bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, tedy kdy nastaly účinky tohoto práva. V projednávané věci povinný nabyl nemovitost s účinky k 16. 6. 1998, tedy téměř o tři roky dříve, než byl oprávněným podán první z návrhů na zřízení soudcovského zástavního práva, takže povinný není ve smyslu ustanovení pozdějším vlastníkem nemovitostí“.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že „soudy rozhodují rozdílně, k řešené otázce dosud chybí ustálená judikatura a soudy ji řeší v rozporu s hmotným právem“), oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci a existenci vady, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu, že nabyl-li povinný vlastnictví k nemovitostem převáděným původní vlastnicí (povinnou z exekučního titulu) sice na základě vkladu povoleného 12. 7. 2001 a zapsaného 3. 12. 2001, avšak s účinky zpětnými ke dni podání návrhu na zápis vkladu u katastrálního úřadu, tedy již dnem 16. 6. 1998, zatímco návrhy na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva oprávněný podal až v letech 2000 a 2001, nelze nynějšího povinného považovat za pozdějšího vlastníka nemovitostí ve smyslu ustanovení

Dovolatel zdůrazňuje, že smlouvou o převodu nemovitosti vzniká nabyvateli pouze závazkový vztah, např. nárok požadovat na zciziteli převedení vlastnického práva k věci. Vlastnické či jiné věcné právo k nemovitosti vznikne až jejich vkladem do katastru na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu. Do té doby je převodce stále vlastníkem převáděné nemovitosti, což je navenek sděleno tím, že v katastru je jako vlastník zapsán, i tím, že veškerá práva a povinnosti z vlastnictví mu stále svědčí. Nabyvatel s převáděnou nemovitostí až do doby povolení vkladu a jeho zapsání jako vlastníka nemůže žádným způsobem nakládat, protože nemovitost je stále ve vlastnictví jiné osoby a jakýkoli jeho úkon v tomto směru by byl ze zákona od počátku neplatný. Nabyvateli (povinnému) tedy uzavřením kupní smlouvy vznikla jen jistá práva a povinnosti v oblasti soukromého práva, zatímco v oblasti práva veřejného byl až do doby provedení vkladu jediným „z převáděné nemovitosti odpovědným subjektem“ vůči třetím osobám převodce. Obdobným způsobem je nutno nahlížet i na podání návrhu na vklad. Tímto úkonem rovněž ještě nevzniká vlastnické právo k převáděným nemovitostem nabyvateli. Ani právní účinky vkladu nevznikají samy o sobě; to vše vychází až z pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu a zapsání vlastnického práva (změny vlastnictví) do katastru nemovitostí podle , 2 Dovolatel uzavírá, že nynější povinný se stal vlastníkem pozemku par. č. 99/24 v kat. území L., na kterém již vázlo zástavní právo ve prospěch oprávněného, až dne 3. 12. 2001, byť s účinky zpětnými, jež, jak zdůrazňuje v odvolání, nehrají žádnou roli.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatel sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, dovolací soud však k závěru o splnění této podmínky s ohledem na níže uvedenou skutečnost dospět nemohl.

Nejvyšší soud již mnohokrát vyložil, že přípustnost dovolání podle je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro i konkrétní věc samu. Tento předpoklad

není splněn v situaci, kdy se řešení příslušné právní otázky nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhému účastníku řízení nezměněno

(srov. např. usnesení z 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 27/2001).

Tak je tomu i v souzené věci. Jak je totiž Nejvyššímu soudu známo z jeho činnosti ( ), byl rozsudkem Krajského soudu v Praze z 23. listopadu 2011, č. j. -37, potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ z 9. května 2011, č. j. -20, jímž byl z výkonů rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva vedených oprávněným proti tehdejší povinné OFEX-stav, spol. s r. o. pod sp. zn. , E 198/2001 a E 1089/2001 předmětný pozemek parc. č. 99/24 zapsaný na listu vlastnictví č. 2451 pro katastrální území L.

vyloučen.

Dovolání oprávněného (v řízení o excindační žalobě jako žalovaného) Nejvyšší soud usnesením z 25. září 2012, sp. zn. , jako nepřípustné odmítl.

Za tohoto stavu, kdy je předmětný pozemek z výkonů rozhodnutí

pravomocně ke dni 9. ledna 2012 vyloučen

, se řešení předložených otázek projevit v poměrech dovolatele nemůže, nelze tudíž dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; Nejvyšší soud tedy dovolání jako nepřípustné podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že procesně úspěšnému povinnému, jenž by jinak měl na tuto náhradu právo podle ustanovení , a , náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu