Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3605/2010

29 Cdo 3605/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Městysu Hvězdlice, se sídlem ve Hvězdlicích, Nové Hvězdlice 2, PSČ 683 41, zastoupené JUDr. Jiřím Hanečkem, advokátem, se sídlem v Ivanovicích na Hané, Palackého náměstí 796/11, PSČ 683 23, proti žalovanému JUDr. Jiřímu Habartovi, jako správci konkursní podstaty úpadce ZD Hvězdlice, družstvo se sídlem ve Chvalkovicích – v likvidaci, identifikační číslo osoby 00 14 16 15, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2010, č. j. -125, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 25. srpna 2009, č. j. -108, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikované nemovitosti (dále jen „sporná nemovitost“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „ “), na ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), na ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) a na ustanovení , o konkursu a vyrovnání – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že smlouva o převodu vlastnictví sporné nemovitosti, uzavřená mezi žalobcem (jako osobou oprávněnou) a pozdějším úpadcem (jako osobou povinnou) dne 8. dubna 1999, na jejímž základě měl pozdější úpadce převést na žalobce vlastnické právo ke sporné nemovitosti (dále jen „smlouva o převodu vlastnictví“), je absolutně neplatným právním úkonem pro neurčitost.

Přitom zdůraznil, že v posuzovaném případě bylo účelem smlouvy o převodu vlastnictví vypořádání nároků na poskytnutí náhrady podle ustanovení zákona o půdě a na vydání majetkového podílu podle ustanovení , jež měly být na žalobce postoupeny společností Hvězdlice, a. s. (dále jen „společnost Z“), která tyto pohledávky získala od původních oprávněných osob. V situaci, kdy společnost Z měla (jak je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti) v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vůči pozdějšímu úpadci více pohledávek z titulu nároků vzniklých podle zákona o půdě a , bylo z hlediska požadavku určitosti nezbytné, aby jak ve smlouvě o postoupení pohledávek, tak následně ve smlouvě o převodu vlastnictví bylo jednoznačně určeno, „o jakou pohledávku, případně pohledávky, popřípadě jejich části, kterých konkrétních osob za úpadcem se v daném případě jedná“. Tomuto požadavku ovšem smluvní strany (specifikujíce nároky, jichž se postoupení a následné vypořádání má týkat, jen jejich výší a právním důvodem) nedostály.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že „postupované pohledávky měly původ v transformaci úpadce podle a přiznanými majetkovými podíly byly vyřízeny také restituční nároky podle zákona o půdě. Původ i výši pohledávek osvědčoval i transformační projekt úpadce – soupis majetkových podílů, který měl k dispozici úpadce i žalobce. Pohledávky byly prokazovány také majetkovými listy oprávněných osob a po jejich úmrtí dědickými soudními rozhodnutími. Stejnopisy smluv o postoupení pohledávek byly předávány úpadci, který vůči výši ani důvodu pohledávek nevznesl po porovnání s transformačním projektem námitky a poskytoval na jejich vypořádání plnění svým majetkem“.

Dovolatel dále poukazuje na ustanovení a 3 zákona o půdě a zdůrazňuje, že „po postoupení pohledávky jde o pohledávku postupníka, kterou zákon výslovně umožňuje sčítat i s jinými pohledávkami vzniklými podle zákona o půdě a . Vyčíslení vypořádávaného nároku v převodní smlouvě jednou finanční částkou ze souhrnu pohledávek sečtených nelze považovat za neurčité a vyvozovat z něj neplatnost smlouvy“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že otázky předložené dovolatelem již Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. (který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž – zabývaje se žalobou společnosti Z vůči správci konkursní podstaty téhož úpadce (podloženou ve stejném skutkovém rámci stejnými námitkami jako v této věci) – uzavřel, že nejsou-li ve smlouvě o převodu vlastnictví určitě vymezeny pohledávky, jež by měly být převodem sporné nemovitost vypořádány, činí to smlouvu o převodu vlastnictví neplatnou ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2013

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu