Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3974/2013

U S N E S E N Í

LEONARDA, spol. s r.o.

městské části Praha 5

, se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 1381/4, IČO: 00063631, zastoupené JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 292/15, o zaplacení částky 338.719,96 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2013, č. j. -107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.952,- Kč k rukám JUDr. Moniky Zoulové, LL.M., advokátky se sídlem v Praze 4, Podolská 103/126, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 6. 2013, č. j. -107, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 11. 6. 2012, č. j. -71, ve výroku ve věci samé, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 338.719,96 Kč, a ve výroku, kterým byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, změnil však jejich výši; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle , neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila na výzvu soudu učiněnou podle V důsledku toho nastala fikce uznání nároku ( ), na jejíž vznik nemá vliv skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán až po několika jednáních.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě ( ) oprávněnou osobou (účastnicí řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), ale není přípustné podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Při právním posouzení věci (splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání podle ), jež bylo dovoláním zpochybněno, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3.2005, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. ), podle které má-li se ve smyslu ustanovení za to, že žalovaný uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, protože se na výzvu soudu učiněnou podle ustanovení včas ve věci písemně nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, i když byl poučen, že v důsledku jeho nečinnosti bude v jeho neprospěch rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle ustanovení , soud je - jak vyplývá již ze znění ustanovení - povinen podle tohoto uznání vydat kdykoliv za řízení i bez výslovné žádosti žalobce rozsudek pro uznání; uvedené platí též tehdy, jestliže se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a jestliže ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. Z uvedených závěrů vychází i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. , a ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , jimiž argumentuje dovolatelka, proto s nimi napadené rozhodnutí není v rozporu.

V projednávané věci nastala fikce uznání nároku ( ), který byl proti žalované uplatňován v žalobě, proto byl soud povinen vydat kdykoliv za řízení rozsudek pro uznání podle ustanovení , i když prováděl v řízení dokazování rovněž v době, kdy již došlo k fikci uznání nároku, a i když od doby vzniku fikce uznání nároku uplynula delší doba. Třebaže žalovaná mohla mít v důsledku nesprávného úředního postupu soudu prvního stupně "legitimní očekávání“ dalšího procesního postupu, nelze současně přehlížet, že žalobkyně má, došlo-li k fikci uznání nároku podle ustanovení , právní "nárok" na to, aby soud ve věci samé rozhodl v souladu s ustanovením rozsudkem pro uznání a že její právo na rozhodnutí věci tímto způsobem nemohlo zaniknout ani uplynutím delšího času, jakož i to, že žalobkyně by mohla svůj nárok na rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení uplatnit také cestou odvolání nebo dovolání, kdyby jí rozhodnutím vydaným soudy ve věci jiným způsobem vznikla újma na jejích žalobou uplatněných právech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. ). Z uvedeného zároveň plyne, že nastane-li ve smyslu fikce uznání nároku, nelze o prominutí zmeškání stanovené lhůty k vyjádření z povahy věci uvažovat.

Dovolatelkou nastolenou právní otázku tak vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle věta první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 17. prosince 2013

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.

předsedkyně senátu