Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
15A7290C23B699DCC1257C4400414629.html
HTML · 11.28 KB
No categories available
32 Cdo 3501/2013
32 Cdo 3501/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalovanému J. M., o zaplacení 33 114 USD s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 87/2004 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. 6 Cmo 149/2013 -659, takto:
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 22. března 2013, č. j. 36 Cm 87/2004 -632, jímž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích odmítl odvolání pro opožděnost a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalobce není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Odvozoval-li dovolatel přípustnost dovolání z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , patrně přehlédl, že s ohledem na datum vydání napadeného rozhodnutí se na projednání a rozhodnutí o dovolání uplatní – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti jeho rozhodnutí, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003 , in www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. prosince 2013
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu