Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1987/2012

29 Cdo 1987/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Péťa CB s. r. o., se sídlem v Adamově, Třešňová 217, PSČ 373 71, identifikační číslo osoby 28079710, zastoupené Mgr. Danou Hanákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Hurbanova 1279/6, PSČ 142 00, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Kojčice, se sídlem v Kojčicích 84, PSČ 394 09, identifikační číslo osoby 00111368, zastoupenému Václavem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Pelhřimově, Hrnčířská 115, PSČ 393 01, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 14. února 2012, č. j. -91, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 17. června 2011, č. j. -52, ve znění usnesení ze dne 5. srpna 2011, č. j. -60, zamítl Okresní soud v Pelhřimově žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného majetkového podílu podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, který přitakal názoru soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobkyně, jež namítal žalovaný, v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně do všech jeho výroků) podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl.

V rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Dovolací argumentace žalobkyně je pouhou polemikou s výkladem obsahu listin předložených žalobkyní - sdělení pohledávky do dědického řízení adresované notářce JUDr. Jaroslavě Trojanové ze dne 17. prosince 2003 ve spojení s oznámením o převodu majetkového podílu ze dne 12. února 2004, dohody o narovnání ze dne 20. února 2007 a dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 7. října 2009 - učiněným odvolacím soudem, podle něhož žádná z těchto listin nemá náležitosti uznání dluhu stanovené v , (dále jen „obč. zák.“), resp. uznání práva dle obč. zák.

Nejvyšší soud má výklad odvolacího soudu za souladný jak s výkladovými pravidly určenými ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák., jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, tak s judikaturou dovolacího soudu.

Z judikatury Nejvyššího soudu se totiž podává, že uznání dluhu je jednostranným, vůči věřiteli adresovaným právním úkonem dlužníka, a proto musí mít všechny náležitosti právního úkonu, zejména určitý, jasný a srozumitelný projev vůle dlužníka o tom, že uznává svůj dluh (pro poměry nároku z transformace družstev k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. , který je, stejně jako další rozhodnutí uvedené níže, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Protože uznání práva je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat právo co do důvodu a výše dána obsahem y, na níž je zaznamenán. Nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, případně věřiteli, jemuž byl uvedený úkon adresován, byly důvod a výše uznaného práva jasné, nejsou-li poznatelné z obsahu y (viz např. soudem prvního stupně příhodně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2006, sp. zn. ).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 5.100,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Nejvyšší soud tak přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 5.400,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 26. listopadu 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu