Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 704/2013

U S N E S E N Í

statutárního města České Budějovice

Fresh CZ s. r. o

., se sídlem Praha – Hostivař, Chudenická 1059/30, IČ 280 93 208, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání

JUST Salad s. r. o.

, se sídlem České Budějovice, Česká 152/40, IČ 280 88 239, zastoupené JUDr. Jiřím Kudějem, advokátem se sídlem Praha 6 – Břevnov, Šlikova 287/20, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. listopadu 2012, č. j. -164, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 4. 2012, č. j. -107, uložil (původně) žalovanému povinnost vyklidit tam specifikované nebytové prostory do 15-ti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) v průběhu odvolacího řízení (o odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně) usnesením ze dne 12. 11. 2012, č.j. -164, k návrhu žalobce rozhodl podle tak, že namísto žalovanéFresh CZ s.r.o., se sídlem České Budějovice, Hroznová 156/21 (dále jen „původní žalovaná“), vstupuje do řízení jako žalovaná JUST Salad s.r.o., se sídlem České Budějovice, Česká 152/40 (dále jen „procesní nástupkyně“). Konstatoval, že „smlouvou o prodeji podniku ze dne 15. 5. 2012 bylo prokázáno, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva na jiného, a tato právní skutečnost se týká povinnosti dosavadního účastníka řízení“.

Proti usnesení odvolacího soudu podala procesní nástupkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Namítá, že již při prodeji podniku na základě smlouvy ze dne 4. 12. 2008, uzavřené mezi L. V. a původní žalovanou, nebyla dodržena zákonná podmínka podle obchodního zákoníku ve znění po novele provedené (dále jen „“) spočívající v udělení souhlasu společníků nebo valné hromady k převodu podniku nebo jeho části, která se vztahuje jak na prodávajícího, tak kupujícího (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010, sp.zn. ). Dovolatelka je proto toho názoru, že – z posléze uvedených důvodů – nedošlo k platnému převodu podniku na původní žalovanou, která tak nemohla podnik (resp. část podniku) platně převést ani na ni. V této souvislosti označuje za otázku zásadního významu jednak otázku, „zda je soud v rámci rozhodování povinen zkoumat platnost a účinnost příslušného úkonu, na jehož základě dochází k právní sukcesi, zda tak má činit z úřední povinnosti, popřípadě na základě tvrzení strany, která procesní nástupnictví navrhuje“ a dále otázku, „zda se povinnost podle vztahuje na obě smluvní strany, nebo pouze na kupujícího či prodávajícího“. Dále namítá, že odvolací soud se nezabýval aplikací ve vztahu ke smlouvě ze dne 30. 4. 2012 o prodeji části podniku; přitom je – i s ohledem na závěry Nejvyššího soudu České republiky vyjádřené v rozhodnutí ze dne 8. 2. 2012, sp.zn. – nezbytné řádným procesním způsobem určit, jaká je skutečná cena za předmětnou část podniku. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání podané procesní nástupkyní proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. , projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „”).

Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ( a 4 ), dovodil, že dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení , a to bez dalšího. Podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má dovolací soud za obsoletní (srov. k tomu blíže Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376, Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 10. 2011, sp.zn. ).

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a (jejich existence nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal správnost rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ), jenž dovolatelka ve svém dovolání sice výslovně neoznačila, nicméně jí uplatněné námitky – s přihlédnutím k jejich obsahu ( ) – dovolací důvod podle vystihují.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení , které upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení).

Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ( ), je i smlouva o prodeji části podniku ve smyslu ustanovení

Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp.zn. , uveřejněném pod číslem 31/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp.zn. , uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. .

Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví nezabýval tím, zda došlo k platnému převodu podniku (resp. jeho části) na žalovanou. V této souvislosti uplatněné dovolací námitky proto nemohou být významné pro rozhodování podle

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace správné. Nejvyšší soud České republiky – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

Nejvyšší soud České republiky nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2013

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu