Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 4/2013

21 Cul 4/2013

U S N E S E N Í

J. M.,

I. Návrh navrhovatelky J. M. na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce podané navrhovatelkou u Krajského soudu v Plzni dne 4. 10. 2012 v insolvenční věci, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. ,

se zamítá.

II. Navrhovatelka

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2012 č. j. –32 byl zjištěn úpadek navrhovatelky a na její majetek byl prohlášen konkurs.

Podáním ze dne 3. 10. 2012 doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 4. 10. 2012 navrhovatelka vznesla námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Ivany Parvoničové, neboť „nabyla přesvědčení“, že uvedená soudkyně má zájem na výsledku insolvenčního řízení týkajícího se navrhovatelky vzhledem k tomu, že „neplní své povinnosti stanovené a “, nedohlíží na insolvenčního správce a „obchází ustanovení , kdy účelově jmenuje prozatímní věřitelský výbor a opisuje návrh na jmenování prozatímního věřitelského výboru, podaný insolvenčním správcem, do odůvodnění svého rozhodnutí“.

Vrchní soud v Praze, kterému Krajský soud v Plzni předložil spis k rozhodnutí o námitce podjatosti, přípisem ze dne 20. 8. 2013 vrátil spis krajskému soudu bez věcného vyřízení s odůvodněním, že o opakovaných námitkách podjatosti soudkyně JUDr. Ivany Parvoničové, které navrhovatelka odůvodnila – stejně jako námitku podjatosti podanou dne 4. 10. 2012 – nedostatky v postupu soudkyně v řízení, rozhodl svými usneseními ze dne 3. 2. 2012 č. j. –29, ze dne 21. 5. 2012 č. j. –75, ze dne 18. 7. 2012 č. j. –8 a ze dne 6. 9. 2012 č. j. –30 (tak, že uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci), a že proto není důvod k tomu, aby nadřízený soud rozhodoval o námitce podjatosti podané dne 4. 10. 2012, ze které „není zřejmé, že by uplatněné důvody vyloučení se lišily od těch, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto“.

Návrhem ze dne 4. 9. 2013 (doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 6. 9. 2013) se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí, kterým se Vrchnímu soudu v Praze „určuje, aby ve věci námitky podjatosti soudce JUDr. Ivany Parvoničové, vedené pod sp. zn. , věcně rozhodl, a to ve lhůtě 15 dnů“. Návrh odůvodnila tím, že postup Vrchního soudu v Praze, který „vyřídil námitku podjatosti soudce bez věcného vyřízení“, nemá oporu v , je v rozporu s ustanovením d, které garantuje právo na spravedlivý proces, a představuje „nedůvodné“ průtahy v řízení, a že aplikace ustanovení tímto soudem je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu [ část věty před středníkem , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] a kterému byla věc předložena dne 18. 10. 2013, dospěl k závěru, že návrh navrhovatelky není důvodný.

Podle ustanovení věty první , má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“).

Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn ( ). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne ( část věty před středníkem ). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy ( ), v opačném případě návrh zamítne ( část věty za středníkem ). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí ( věta druhá ).

V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. , uveřejněné pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

V posuzovaném případě má navrhovatelka za to, že v řízení dochází k průtahům, neboť Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený ( ) nerozhodl o námitce podjatosti, kterou vznesla dne 4. 10. 2012 vůči soudkyni Krajského soudu v Plzni JUDr. Ivaně Parvoničové. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o této námitce navrhovatelky není procesním úkonem, o jehož provedení by tento soud již rozhodl (a byl by v prodlení s jeho provedením), ani procesním úkonem, jehož potřeba provedení - i když o něm dosud nebylo rozhodnuto – by byla podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a který by ve věci musel být podle zákona učiněn. Nadřízený soud nerozhoduje (znovu) o námitce podjatosti, jestliže o obsahově shodné námitce podjatosti již dříve pravomocně rozhodl, neboť v takovém případě je výrok usnesení o námitce podjatosti závazný jak pro soud, tak i pro účastníka, který námitku podjatosti vznesl, a v tomto smyslu a rozsahu zakládá toto pravomocné usnesení překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1994 sp. zn. , uveřejněné pod č. 18 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 3, roč. 1994, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. , uveřejněné pod č. 6 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Dospěl-li proto Vrchní soud v Praze v rámci své nezávislé rozhodovací činnosti, do které nemůže zasahovat ani příslušný soud při posuzování návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu (srov. odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. ), k závěru, že námitka podjatosti podaná navrhovatelkou dne 4. 10. 2012 je obsahově shodná s jejími námitkami podjatosti, o kterých již dříve (pravomocně) rozhodl, a že proto (z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté) o této námitce nelze (znovu) rozhodnout, nemůže ve vztahu k tomuto procesního úkonu (tj. k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Ivaně Parvoničové podané dne 4. 10. 2012) docházet k průtahům v řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení části věty za středníkem zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé a části věty před středníkem , neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení věty druhé právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2013 JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu